Dětský trenér Michal Rataj: slabost není udělat chybu, ale nepoučit se z ní

Michal Rataj pracuje jako trenér dětí. I když sám by to nazval spíše koníčkem než prací. S trénováním začal před osmi lety u fotbalu, a postupně přidával také všesportovní tábory, kempy, sportovní dny, školení i vzdělávací programy. Kromě vlastních aktivit působí také v projektu Trenéři ve škole, který je pro něj srdcovou záležitostí.

Michalův přístup spočívá v tom, že chce, aby si děti pohyb užívaly. Proto jim vytváří přirozené, herní a zábavné prostředí. Rád využívá moderní metody, které pomáhají dětem rozvíjet nejen pohybové dovednosti, ale i intelekt a charakter. Je to trenér, který v dětech buduje pozitivní vztah ke sportu a ukazuje jim, že pohyb může být radost. Svůj inspirativní přístup představuje i na vybraných bodech kodexu sportovního klubu Trénujeme s respektem.

Zní to jako klišé. Každý to víme, tvrdíme, ale často tuto nejdůležitější věc přehlížíme. Pokud si ale člověk najednou musí dát kvůli zranění pauzu, brzy mu začne sport chybět. Proto je třeba jít do všeho s rozumem, naučit se vnímat svoje tělo a zkoušet, co každému z nás dělá dobře a co naopak ne. Je tedy naprosto nepřípustné tlačit děti do něčeho, pokud jejich tělo není fit. Často se setkávám s tím, že děti nechtějí vynechat trénink, turnaj, závod. Jsou smutné, když se nemohou něčeho zúčastnit. V těchto situacích je velmi důležitá komunikace – probrat to s nimi, vysvětlit jim, že závodů bude ještě spoustu a že jeden trénink nebo závod nestojí za vážnější zranění či vleklé potíže.

Toto téma je v dnešní době velmi probírané a diskutabilní. Jedni tvrdí, že je potřeba hlavně vyhrát, jiní zase, že je důležité si to hlavně vyzkoušet. Záleží hlavně na tom, v jakém sportovním prostředí jsme. V profesionálním sportu je vítězství jedním z nejdůležitějších cílů. To se ale týká jen malého procenta sportujících. V „rekreačním sportu“ jde spíše o to vyzkoušet si různé sporty, zapotit se, potkat nové kamarády a dostat se do společnosti. Pokud budeme na děti již od útlého věku tlačit, že musí být nejlepší a nejšikovnější, můžeme je od sportu odradit. Nemá cenu porovnávat, kdo je lepší, kdo doskočí dál nebo kdo dá více gólů. Vždy dětem říkám, ať se snaží, jak nejvíc mohou, že když to vzdají, nikam je to neposune. S tím souvisí i soutěžení mezi dětmi. Jsou děti, které to milují, ale jsou i děti, kterým je to nepříjemné. Za mě je důležité najít něco mezi. Občas děti nechat zasoutěžit, aby ochutnaly pocit výhry a radosti, ale není na škodu zažít i slzy a negativní emoce. Na druhé straně nemusíme v každém cvičení stále soutěžit a opravdu nějaké věci jen trénovat a užívat si je. Lepší je motivovat je zlepšovat své vlastní výkony, než je srovnávat s tím nejlepším. Každé dítě má jiné vstupní podmínky, podporu v rodině, nadání,… Vzájemné porovnávání je proto může odradit.

Ilustruji to na konkrétním případu, co se mi stal. Hráli jsme s dětmi hru na body a jedno z nich podvádělo a na konci nahlásilo nepravdivý výsledek, že ostatní jen zírali a zjistili, že jsou oproti němu neúspěšní. Nato jsem děti svolal a vyzval je, aby se přiznaly, kdo nehrál fér a nahlásil nesprávné číslo. Ten dotyčný se přihlásil a omluvil. Následně několik jiných dětí řeklo, že to v minulosti také někdy udělaly. S dětmi jsme to probrali a řekli si, že pokud nehrajeme fér, poškozujeme tím ostatní kamarády, ale hlavně sebe. Tvrdíme něco, co jsme nedokázali a vymyšleně uspěli. Je důležité si z pozice trenéra těchto situací všímat, s dětmi to probírat a vysvětlovat. Dle mého není slabost udělat chybu, ale je správné si to přiznat a poučit se z toho. Tím, že hrajeme fér dáváme respekt soupeři a dobrý pocit sobě.

To, v jakém prostředí se nacházíme, velmi ovlivňuje naše chápání. Rád na svých trénincích vytvářím příjemné prostředí, do kterého se děti rádi vrací. Potom je mnohem snáz dokážu naučit nějakou dovednost, ale hlavně je učím mít rád sport jako takový, což je dnes klíčové. Pokud se dítě cítí v nějakém prostředí dobře, logicky se do něj rádo vrací a vyhledává jej. Mou povinností je tedy vytvářet takové prostředí, které je zkrátka příjemné a pestré.