Trenérka atletiky Iva Vedralová: děti nejsou číslem ve výsledkové listině

Jako trenérka dětí se snažím vytvářet prostředí, ve kterém se děti cítí dobře, bezpečně a mají radost z pohybu. Věřím, že sport má být hlavně místem pro rozvoj — nejen fyzický, ale i osobní. Velkou inspirací je pro mě kodex našeho oddílu Sportuj a získáš, který vnímám jako přirozený základ pro kvalitní a respektující práci s dětmi a který koresponduje s kodexem Trénujeme s respektem.

 

Od prvního dne vedu děti k tomu, aby vnímaly své tělo – nejen výkon. Povídáme si o tom, proč je důležitá regenerace, dynamický strečink nebo spánek. K tomu nám slouží naše „info okénka“, kde si věci vysvětlujeme jednoduše a srozumitelně.

Podporuji také správné návyky kolem pohybu – pitný režim, přestávky i prevenci přetížení. V tréninku používáme pomůcky jako masážní ježky, balanční čočky nebo therabandy, aby děti poznaly, jak se o své tělo starat.

Mojí zásadou je, že každé dítě má v týmu své místo – bez ohledu na výkon. Nesrovnávám děti mezi sebou, ale pomáhám jim objevovat jejich vlastní silné stránky. Učí se, že důležitější než výsledek je snaha a chuť se zlepšovat.

S mladšími dětmi často hrajeme hry, kde nejde primárně o výhru, ale o radost z pohybu a spolupráci. Se staršími už zkoušíme závodění – a mluvíme i o emocích, které k tomu patří. Když se něco nedaří, připomínám dětem, že učení je proces a že každý pokrok má svůj čas.

Fair play pro mě není jen sportovní pravidlo – je to způsob, jak se chovat k ostatním i k sobě. Na trénincích vedu děti k respektu vůči spoluhráčům, soupeřům i vlastním možnostem.

Učí se oceňovat úspěchy druhých, radovat se z vlastního pokroku a budovat zdravé vztahy v týmu. Díky tomu vzniká prostředí založené na důvěře, kde se děti nebojí zkoušet nové věci.

Věřím, že dobrý trenér se pořád učí. Sama sleduji nové přístupy, vzdělávám se a rozšiřuji si znalosti – nejen v oblasti sportovní techniky, ale i práce s dětskou psychikou. Snažím se vyjíždět za dobrou praxí do zahraničí. To všechno se snažím přenášet do tréninků tak, aby byly smysluplné, bezpečné a motivující.

Velkou roli v našem trénování hraje spolupráce s rodiči. Beru je jako partnery, protože když táhneme za jeden provaz, dětem se roste mnohem lépe.

Rodiče jsou u nás vítaní. Pořádáme společné tréninky rodičů s dětmi i závody, kde si můžou sport vyzkoušet na vlastní kůži. Vznikají při tom skvělé momenty: děti vidí rodiče v pohybu, rodiče zase lépe chápou, co jejich děti na trénincích zažívají. A hlavně – posiluje to vztah ke sportu jako něčemu, co můžeme sdílet.

Důležitá je pro mě také otevřená komunikace. Po každém tréninku rodičům píšu, co jsme dělali, na čem pracujeme. Díky tomu mají přehled a můžeme společně podporovat děti i mimo hřiště.

Závěrem

Můj trenérský přístup stojí na důvěře, respektu a bezpečí. Chci, aby si děti ze sportu odnášely radost, zdravé sebevědomí a vztah k pohybu na celý život. A hlavně aby věděly, že u nás nejsou jen číslem ve výsledkové listině, ale jedinečnými osobnostmi na své vlastní cestě.