Triatlonová trenérka Ladislava Marková: Děti potřebují prostor, podporu a radost ze sportu

Během téměř třicetileté závodní kariéry v cyklistice a triatlonu si Ladislava Marková prošla celou škálou sportovních emocí – od vítězství a euforie přes krize až po návraty po zranění. Když to v jednu chvíli vypadalo, že kvůli zdravotním problémům bude muset závodní kariéru ukončit, vrhla se na trenérskou dráhu.

Už tehdy věděla jedno: nechce jen předávat techniku, ale především vytvořit bezpečné, inspirativní a lidské prostředí pro děti. Osud to ale nakonec zařídil jinak – zranění ustoupilo, a tak se dnes Laďka věnuje jak trénování, tak i vlastnímu sportování. „Sport mi dal strašně moc – nejen zážitky, ale i hodnoty. Teď se to snažím posílat dál. Jinak. S respektem a radostí,“ říká Ladislava Marková.

Jak je jejím zvykem – do všeho jde naplno. Doplnila si trenérské vzdělání v triatlonu, cyklistice i atletice a svou novou roli přijala s pokorou a nasazením. Začínala nenápadně – trénovala vlastního syna a děti přátel. Dnes spolu se svým manželem vede sportovní klub 4SPORTS TEAM, který se stará o třicet dětí ve věku od 8 do 15 let.

Pro inspiraci vám přinášíme trenérské zásady, kterými se Ladislava Marková řídí:

1. Jsem průvodkyně, ne režisérka.

Trenérka by podle Laďky měla být spíš průvodcem a parťákem než autoritativním velitelem. „Děti nejsou jen zmenšení dospělí – mají jiné tempo, jiný pohled, jiné potřeby. Když je vedeme s respektem a bereme jejich svět vážně, otevřou se nám mnohem víc. Někdy mi na tréninku řeknou věci, které si netroufají říct ani doma.“

Místo direktivního přístupu volí dialog a osobní příklad. „To, co po nich chci, musím sama zvládnout. Ukazuju jim to v praxi – běhám s nimi, plavu, jezdím na kole. Sdílím jejich úsilí i radost. Vzniká tak důvěra a přirozený respekt.“

2. Důvěra je víc než stopky.

Bez důvěry podle ní není možný zdravý sportovní růst. „Nechci, aby se mě děti bály, nebo přede mnou něco tajily. Chci, aby věděly, že tady mohou být samy sebou – i se slabšími dny.“

Laďka otevřeně sdílí i své vlastní chyby a příběhy. „Děti se musí naučit, že selhání k cestě patří. Chci, aby věděly, že důležitější než výsledek je snaha – a že i já někdy něco pokazím.“

3. Hledáme radost, ne výkon za každou cenu.

V trénincích 4SPORTS TEAMU je slyšet smích stejně často jako dech z námahy. „Když děti sport baví, zlepšují se přirozeně. Radost je ta nejsilnější motivace.“

Tréninky jsou pestré, nečekané a hravé. „Děti nikdy dopředu úplně neví, co je čeká. Stereotyp je pro tělo i hlavu smrt. Překvapení nejen baví, ale učí pružnosti a reakci na nové podněty.“

4. Děti nejsou jen čísla na výsledkové listině.

Úspěch má podle Laďky mnoho podob. „Pro jedno dítě je výhra, že přeběhne hřiště bez zastavení. Pro jiné, že si zvládne samo připravit věci na závod. A to je třeba vidět a ocenit.“

I když má radost z medailí, nevnímá je jako cíl. „Výhra je třešnička. Důležitější je, jak dítě roste – sportovně i lidsky.“

Rodiče se snaží vést k tomu, aby si v dětech neplnili vlastní ambice. „Když dítě cítí, že je ceněné za snahu a ne jen za výsledek, roste mu zdravé sebevědomí.“

5. Chci, aby děti sport milovaly i v dospělosti.

Hlavním cílem je pro ni vybudovat v dětech celoživotní vztah k pohybu. „Chci být vzorem, který ukazuje, že sport je radost, ne povinnost. A že i dospělí se mohou hýbat pro radost.“

Za největší odměnu považuje, když její svěřenci zůstanou u sportu i v dospělosti. „Nemusí závodit. Ale když budou vést zdravý životní styl, inspirovat své děti nebo okolí, vím, že to mělo smysl. A to je ten opravdový dopad trenérské práce.“