Benefity pozdější specializace ve sportu

Sport by měl být pro děti radostí a nasměrovat je vstříc zdravému životnímu stylu. Rozmanité pohybové aktivity a postupná specializace až v průběhu dospívání pomáhají budovat pozitivní vztah ke sportu a rozvíjet dovednosti, které sportovci v životě nepochybně zužitkují. Pokud je raná specializace nutností, je klíčové, aby se rodiče a trenéři snažili vytvářet takové prostředí, ve kterém si sportovci uchovají motivaci, radost a zdravý životní styl a které nebude ohrožovat jejich fyzické a duševní zdraví.

Raná specializace

V případě rané specializace se dítě od útlého věku intenzivně věnuje jednomu vybranému sportu. Rodiče a trenéři tento přístup často považují za nejlepší cestu ke špičkovým výkonům v dospělosti. I když to rodiče a trenéři nepochybně myslí dobře, často si neuvědomují zásadní rizika, která se s ranou specializací pojí. Výzkum totiž ukazuje, že jsou děti důsledkem tohoto přístupu vystaveni zvýšenému riziku vyhoření, únavových zranění a předčasného ukončení sportovní kariéry.

V některých sportech je raná specializace pro dosažení vrcholové úrovně víceméně nezbytná – třeba krasobruslení nebo gymnastika. Často diskutovaný je ale třeba také tenis. Pokud je tento přístup nutný, je důležité, aby děti měly vyvážený tréninkový režim s dostatkem času na regeneraci a zábavu. V případě týmových sportů a řady individuálních sportů se výzkum přikládní k pozdní specializaci.

Pozdní specializace

Hlavní myšlenkou pozdní specializace je zapojení dětí do různorodých sportovních aktivit s důrazem na hru s postupnou specializací v pozdějším věku. Pozdní specializace přitom není překážkou v cestě mezi elitu. Některé studie dokonce naznačují pravý opak. Tento přístup totiž buduje pozitivní vztah ke sportu, vnitřní motivaci a rozvíjí obecně přínosné senzomotorické a psychosociální dovednosti, na které dítě naváže v pozdějším věku – ve sportu, nebo mimo něj. Tomuhle principu se říká zákon transferu a jde o jeden ze zákonů učení.

Sportovec, který hraje dva kolektivní sporty, může využít své percepční schopnosti získané v jednom sportu k tomu, aby se dokázal naučit efektivně číst hru (pohyb míče, rozestavení hráčů apod.) v druhém sportu. Například Primož Roglič dokázal zužitkovat sílu, dynamiku a flexibilitu, kterou získal jako skokan na lyžích k tomu, aby vyhrál Grand Tour v cyklistice, se kterou začal až ve svých 23 letech.

Kdy začít se specializací?

Obecně je doporučováno začít s postupnou specializací kolem 13. roku života. Děti v tomto věku jsou připravené na strukturovanější trénink, který by ale měl být stále vyvážený hrou a zábavou. Intenzivní trénink s cílem dosažení vrcholového výkonu by měl začít až kolem 16. roku života, kdy jsou sportovci fyzicky i mentálně připravení na větší zátěž.

 

Mgr. Martin Ptáček

člen Asociace psychologů sportu

 

Reference

• Côté, J., & Vierimaa, M. (2014). The developmental model of sport participation: 15 years after its first conceptualization. Science & Sports, 29, S63–S69. https://doi.org/10.1016/j.scispo.2014.08.133
• Güllich, A. (2016). International medallists’ and non-medallists’ developmental sport activities – a matched-pairs analysis. Journal of Sports Sciences, 35(23), 2281–2288. https://doi.org/10.1080/02640414.2016.1265662
• Oppici, L., & Panchuk, D. (2021). Specific and general transfer of perceptual-motor skills and learning between sports: A systematic review. Psychology of Sport and Exercise, 59,102118. https://doi.org/10.1016/j.psychsport.2021.102118
• Obrázek: „2023 Giro dell’Emilia: Primož Roglič crossing the finish line“ od Emc2, CC BY-SA 4.0. Změny: ořez.