Jak vybrat správný klub pro dítě: sport až na druhém místě
Mnoho rodičů přemýšlí, jaký sport je pro jejich dítě ten pravý – fotbal, gymnastika, tenis, florbal… Jenže typ sportu sám o sobě není to nejdůležitější. Rozhodující je prostředí, ve kterém dítě sportuje. Právě tam totiž tráví hodiny týdně – s trenéry, spoluhráči a dalšími dospělými.
Prostředí výrazně ovlivňuje nejen výkon, ale i psychickou pohodu, sebevědomí a motivaci dítěte. Proto je zásadní vědět, kdo sportovní prostředí tvoří, jak trenéři pracují a jaké mají cíle, priority nebo hodnoty.
Sportovní prostředí je pro dítě pomyslným druhým světem. Může být obrovským zdrojem motivace, podpory, přátelství a radosti a zároveň příležitostí učit se např. vyvažovat míru spolupráce, podpory a sebeprosazení. Dospělí, zahrnutí v tomto prostředí, mohou svým chováním a reakcemi napomáhat rozvíjet sebevědomí dítěte, odolnost, vytrvalost či vůli. Stejně tak mohou učit děti zvládat emoce, které sport přirozeně přináší, a celkově podporovat jejich růst ve sportu, ale i v životě.
Naopak nevhodně nastavené prostředí nebo odlišně stanovené cíle mezi trenéry a dětmi mohou vést ke ztrátě chuti sportovat, předčasnému odchodu ze sportu nebo rozvoji pocitu méněcennosti.
Na co by se měli rodiče zaměřit při výběru klubu?
- Jaká je atmosféra? Ideální je přijít se podívat na trénink – jak spolu lidé mluví, jak trenér reaguje na děti a jejich chování, jak se chovají děti k trenérovi, jak spolupracují, případně jak se trenér staví k náročnějším situacím.
- Jaké jsou reference? Důležité je zjistit, co o klubu říkají dětí a rodiče, kteří již v klubu jsou – kdo a jak v klubu s dětmi komunikuje, jak probíhá předávání informací mezi trenérem a rodiči, co se očekává od dětí a od rodičů.
- Jaké má klub cíle? Důležitým indikátorem je také to, čemu klub a trenéři dávají prioritu, jaké jsou jejich cíle a celkový přístup k trénování.
- Kdo děti povede a bude za ně zodpovědný? Jedna z nejdůležitějších věcí, které by rodiče měli vědět – kdo přesně povede dítě, jaké má kompetence, zkušenosti, reference.
Co mohou rodiče dělat?
Ptát se
- Zajímat se o styl vedení tréninků, komunikaci trenéra a celkovou atmosféru.
- Pokládat otevřené otázky směrem ke sportovcům či trenérům typu „Jak se vám tu spolu trénuje?“, „Co děláte, když se dětem nedaří?“, „Jakým způsobem budujete tým a vybíráte hráče do sestavy?“ Odpovědi napoví mnohem víc než jen formální informace na webu klubu.
- Ptát se i v případě, že si to dítě nepřeje. Rodiče mají právo ptát se trenéra, třeba jen na to „Jak vám to funguje, co dál plánujete? S čím můžu být nápomocný?“ nebo zjistit, jak vnímá věci, které se na hřišti či mimo něj udály. Je důležité být s trenéry v kontaktu.
- Za dítě vždy zodpovídají rodiče, což s sebou nese potřebu dělat někdy i věci, které nejsou na první pohled příjemné.
Být přítomní
- Rodiče by se měli občas přijít podívat na trénink nebo zápas. Sledovat nejen výkon, ale i chování trenéra a dětí mezi sebou. I zde platí, dívat se nejen na hřiště, ale i mimo něj.
Sdílet s dítětem
- Po tréninku se zeptat: „Jak ses cítil?“, „Co tě dnes bavilo nejvíc?“, „Bylo něco nepříjemného, něco fajn, co by sis rád zopakoval?“, „Kdybys mohl změnit jednu věc na tréninku, co by to bylo?“. Dítě poskytne cenný obraz o tom, jak prostředí působí. Někdy stačí i mlčet, a dát tak dítěti prostor promyslet si, co chce samo sdělit.
Spolupracovat
- S trenérem, klubem, dětmi, dalšími rodiči. Pokud se objeví něco znepokojujícího, měli by to rodiče řešit včas s trenérem – partnersky, nikoli útočně. Většina trenérů chce pro děti to nejlepší a ocení otevřenou komunikaci.