Warning: Attempt to read property "archives" on string in /www/doc/www.trenujemesrespektem.cz/www/wp-content/themes/trenujemesrespektem.cz/archive.php on line 43

Téma dětí a mládeže vyprodalo letošní konferenci Psychologie sportu v praxi

Tato skutečnost, včetně pozitivních reakcí účastníků, je krásným úspěchem, na kterém členové asociace pracovali přes deset let. Toto poselství předávala i samotná konference: že při vývoji sportujících dětí je potřeba být trpělivý, přidávat postupně drobné dovednosti a při směřování k rozvoji dokonalosti v daném oboru zachovávat radost z pohybu. Je dobré myslet také na to, že pro každý začátek je nezbytné mít po boku důležité osoby, které vám projeví důvěru, podporují vás a pomáhají, když je potřeba.

V rámci konference si mohli účastníci zapřemýšlet nad tím, zda trénujeme dětské sportovce nebo sportující děti. Nebo si zauvažovat nad tím, jaký vliv má na mladého sportovce moment, kdy ho označíme za talent. Kromě témat jako jsou konflikty, šikana, práce s emocemi či duševní poruchy u dětí zaznělo na konferenci téma BEZPEČNÉHO PROSTŘEDÍ. Anastasiya Khomutova, externí konzultantka Trénujeme s respektem, popsala, jak takové bezpečné sportovní prostředí vypadá a co do něj rozhodně nepatří. Ředitelka TSR Markéta Pluhařová pak představila, co TSR dělá a na co se zaměřuje. Spolupráce APS a TSR tak byla uvedena do praxe👍

Jak dobře rozumíme tématu psychologicky bezpečného prostředí ve sportu?

Na konferenci padlo velké množství otázek. Moc nás těší zájem a chuť do tématu více proniknout. Přinášíme vám odpovědi na otázky, které na konferenci nestihly být zodpovězeny.

Co je příčinou (psychologicky) nebezpečného prostředí – jak vzniká?
Nikdy nejde o jednu příčinu, většinou je to kombinace několika faktorů – například nadměrného tlaku na výsledky, autoritářského trenérského vedení či přehlížené psychické prožitky jednotlivých sportovců. Svou roli může hrát také nadměrný důraz na soupeření a srovnávání, což vede k nedobrým vztahům ve skupině. Stejně tak nedostatečně vyjasněná role trenéra a jeho postoj ke svěřencům, což může vést k hledání vhodného působení cestou pokus-omyl, což činí situaci nepředvídatelnou, nepřehlednou, může spouštět impulzivnímu či manipulativní chování.  Tlak na výsledky může také zapříčinit přetěžování, zanedbávání duševního zdraví (nedostatek odpočinku a kompenzačních aktivit atd.) a toleranci škodlivého chování, jako je šikana, obtěžování, či nepřiměření hubnutí, které jsou často vnímány jako “součást sportu”. Dalším faktorem je normalizace zneužívání – tedy situace, kdy jsou škodlivé praktiky, jako například rituály spojené s ponižováním nováčků (hazing) nebo slovní agrese, přijímány jako běžná součást sportovního prostředí. Významnou roli hraje také nerovné postavení mezi sportovci a trenéry, manažery nebo staršími sportovci. V těchto hierarchických vztazích se sportovci často cítí bezmocní. Závěrem, je dobré mít na paměti, že na utváření prostředí se podílí nejen trenér, ale také vedení týmu či klubu, rodiče, v konečném důsledku i sportovci samotní.

Jak byste pracoval/a jako trenérka s hráčem kolektivního sportu, který sportovně i lidsky převyšuje svoje vrstevníky, takže je pro ně ale „divný“. Věk 15 let.
Primárně by měla být v týmu snaha nastavit základní respekt k odlišnosti každého člena týmu. Nabízí se nějaký workshop, kde by se každý mohl podělit o svou jedinečnost, co má jinak než ostatní, že každý vypadá jinak, přemýšlí jinak atp. Tím také může velmi efektivně přispívat k výkonům celého týmu, jedinci se mohou doplňovat. Přímo s daným sportovcem bych pracoval na vnímání své odlišnosti jako výjimečnosti (spíše než jinakosti). Toto téma může být také zahrnuto do týmových pravidel chování.

Jak může narušit bezpečné prostředí doma, když je rodič současně trenér dítěte?
Dvojrole trenér – rodič automaticky neznamená narušení bezpečného prostředí pro dítě (viz. rozhovor s Antonínem Barákem na konferenci), pouze zvyšuje určité riziko. Znamená to, že za obě prostředí (sportovní i domácí) zodpovídá jedna osoba. Důležité je se naučit oddělovat roli trenéra a rodiče a roli svěřence a dítěte/syna/dcery. Do tohoto procesu by pak měl být zapojen (min. obeznámen) i zbytek rodiny a týmu. Vhodné je nepodřizovat zcela rodinný život tomu sportovnímu, nechat dítěti právo a prostor na to prožívat s rodinou běžné věci, u večeře se bavit o nesportovních tématech, cestou ze zápasu neanalyzovat výkon. Stejně tak je potřeba zachovat podobný postoj trenéra ke svému dítěti/svěřenci jako k ostatním členům týmu – vyvarovat se zvýšeným nárokům či kritice stejně jako nadržování. S cílem zachovat bezpečné prostředí je potřeba mnohem více své kroky a postoje objasňovat, komunikovat, vnímat zpětnou vazbu od dítěte.

Jaká by byla hravá forma prevence pro děti v rámci tréninku, respektive, jak tuto problematiku zařadit do tréninku, aby děti nabraly jistotu, že mohou přijít s obavou.
Můžete začít tím, že během tréninků pravidelně komunikujete o důležitosti bezpečí a o tom, že každý má právo cítit se dobře a respektovaně. Dále můžete zavést pravidelnou aktivitu, kdy si několikrát do týdne členové týmu nasdílí, jak se mají, co se jim daří, co je naopak trápí. S tématy, které dotyčné tíží, musí začít trenéři či jiné dospělé osoby. Děti pak uvidí, že mluvit o tom, co mi kazí náladu nebo co jiného mě trápí, je normální. V prvním kole může být variantou anonymní sdílení postřehů a dotazů, kdy se losují z koše a trenéři na ně reagují. To, co je však důležité, je reakce ze strany dospělých na tyto podněty. Snažte se být respektující (tzn. možná nesdílíte stejný dojem, ale uznáváte/respektujete, že to jiná osoba ze svého pohledu takto vnímat a prožívat může), nezpochybňujte ani nezlehčujte, co vám druzí sdělují. Oceňte, že byli odvážní toto sdělit. Zkuste přemýšlet tak, že své postřehy nepíší jen tak, bezmyšlenkovitě, že pro ně osobně mohou mít váhu, i když vám se jeví jako banalita. Snažte se věcem porozumět z jejich úhlu pohledu. Vezměte také na vědomí, že každý svěřenec přichází do týmu s jinými zkušenostmi, dovednostmi, vlastnostmi, což se může projevit v tom, jak věci vnímá a jak na ně reaguje. Dejte si závazek změnit něco ve svém působení tak, abyste naplnili potřeby všech vašich svěřenců. Obavu můžete také převést do nějakého symbolu/znaku/postavy, která se zase ve skupině objevila – a je přeci fajn vědět, kdo k nám „přišel na návštěvu“, abychom s ním mohli něco udělat a nenarušoval nám trénink a naši pohodu. Vždy také platí, že i rodiče by měli být zapojeni do vytváření bezpečného prostředí a měli by vědět, jak podporovat své děti v tom, aby mluvily o problémech. Děti se učí z modelu chování dospělých, proto je důležité, aby dospělí projevovali empatii, spravedlnost a ochotu naslouchat.

Jaký je prvotní signál, když dítěti důrazně něco vytknu nebo vysvětlím (k povzbuzení k lepšímu výkonu), že na dítě to bylo moc a je to naopak kontraproduktivní.
Pod tímto popisem si lze představit cokoliv. Předpokládáme, že vulgární slova a zesměšnění zde nemají prostor.  Zároveň je fajn si uvědomit, že pokud se důrazné vytknutí/vysvětlení objevuje ze strany trenéra spíše výjimečně a je doplněno naopak velkou měrou povzbuzení, ocenění, zjišťování aj., nemusí to mít zásadní negativní vliv na dítě. Je vhodné sledovat mimiku a řeč těla, stejně tak chuť do práce. Děti bývají často velmi dobře čitelné, jen je potřeba tomu věnovat pozornost a hned od dítěte neodcházet. Takže když ho nějak opravíte, zůstaňte u něj ještě na několik dalších pokusů, zaměřte se na zvýraznění jeho, byť sebemenších pokroků a pomozte si zlepšení více zažít. Kolikrát je více než samotné vytknutí důležité to, co následuje potom. V případě, že si všímáte nějakých projevů delší dobu, můžete s dotyčným téma otevřít, zeptat se, zjišťovat, zvědavě se zajímat v rozhovoru 1 na 1.

Jak řešit psychologicky situaci zneužití trenéra, kde kabina klíčových hráčů se rozhodne ho zlikvidovat svými slabými výkony, aby letěl.
Toto už je defacto „hašení požáru“, po kterém vždy zůstane „spáleniště“. Otázkou je, co se udělalo předtím pro prevenci, aby k tomuto stavu nedošlo? Další otázkou je, jakou oporu má trenér u vedení klubu/oddílu. Pokud má na to trenér odvahu a sebedůvěru, je vhodná otevřená diskuze s celým týmem s cílem objevit, co přesně stojí za tím, že chtějí hráči trenéra zlikvidovat.

Rodiče dětí v U15 si udělali webstránku, kde kritizovali trenéra, pokud jejich miláčci nebyli v sestavě, co byste navrhoval/a zde udělat?
Konkrétní situace bez znalosti kontextu lze obtížně posoudit, ale obecně lze doporučit mít nastavenou otevřenou formu komunikace a být transparentní v tom, jak probíhá výběr sportovců. Pokud se rodiče uchýlili k vytvoření webové stránky, aby zde vyjádřili svůj nesouhlas, pak lze domýšlet, že neviděli jiné řešení či formu, jak vyjádřit s trenérem o situaci komunikovat. Je důležité pamatovat, že každé dítě by mělo mít příležitost se v tréninku či ve hře angažovat, proto jakákoliv selekce by měla být dle transparentních, férových a předem nastavených pravidel, která jsou všem známá. Trenér či klub by měli udržovat otevřenou komunikaci s rodiči a předcházet tak nedorozuměním. Trenér by pak mohl případně pracovat na tom, aby přestal mít ambici zavděčit se určitým rodičům. Vždy jde o nerovnovážnou situaci, kdy trenér věnuje pozornost celému týmu, kdežto rodiče často pouze svému dítěti, což se může projevit v jejich reakcích a jednání.

Co dělat, když je obtěžujícím rodič?
Tato otázka je velmi obecná, těžko posoudit, o jaký typ a směrem ke komu je obtěžování namířeno. Vždy se však můžeme směrem k dotyčnému vymezit a použít asertivní reakci typu „Všímám si toho, že toto Vaše chování žádoucí není, není v souladu s našimi pravidly, která jsme společně pro naše fungování nastavili. Prosím o jejich dodržování“. Zároveň můžete nabídnout i alternativní variantu chování ve smyslu „Mohlo by být fajn/všichni by jistě uvítali/týmu by prospělo, takže i vašemu dítěti, kdybyste se zaměřil na… /dělal…“.

Aby člověk mohl dělat safeguard v nějakém oddíle/svazu, musí mít nějaké vzdělání, nebo stačí mít zájem nebo např. pedagogické či psychologické vzdělání?
V tuto chvíli není pozice SGO (Safeguarding Officer in Sport) ničím podmíněna. Záleží, jaké podmínky si stanoví dotyčný klub či svaz. Základní školení o SG najdete na webu zdarma, NSA chystá vzdělávací program pro české prostředí, aktuálně se můžete vyškolit u IOC (Mezinárodní olympijský výbor). Je třeba zdůraznit, že principy safeguardingu lze v praxi aplikovat, aniž byste nutně museli být certifikovaní SGO. Pro formální pozici je pak vzdělání samozřejmě důležité.

Jaké mechanismy podání stížností byste doporučili u klubů, kteří si nemohou najmout psychologa?
V tuto chvíli je jedinou možností hlášení obrátit se na Safeguarding Officera ČOV. Zároveň je možné zavést např. schránku důvěry, kam jedinci mohou své postřehy a stížnosti vhazovat. Podle typu stížnosti je pak možné se obrátit s žádostí o pomoc na další odborníky. Nemusí to být vždy jen psycholog.

Ipsos: Každý třetí sportovec zažil psychické násilí nebo nátlak

Ta také přišla na pomoc mladým sportovcům s řešením: zajistí proškolení certifikovaných ochránců práv sportovců.

Ze skupiny bývalých sportovců, kteří mají s organizovaným sportem dobrou zkušenost (70 %), jich nejvíce pozitivně hodnotí přátele a týmovost (34 %), dále zisk kondice a vytrvalosti (30 %).  Z průzkumu Ipsosu také vyplývá, že 52 % lidí ve věku od 18 do 35 let provozovalo v mládežnickém věku sport vrcholově. Sportu se ale nevyhýbají ani negativní jevy, jako psychický nátlak či zanedbávání. Nejvíce znepokojující je zjištění, že každý třetí sportovec se v organizovaném sportu setkal s psychickým násilím. Každý desátý se stal terčem fyzického násilí, v některých případech i sexuálního obtěžování a zneužívání. Děti a mládež přitom patří k těm nejzranitelnějším, proto je potřeba je chránit.

Z průzkumu také vyplynulo, že zhruba polovina těch, kteří zažili psychické či fyzické násilí, svou situaci nikomu neoznámila „V Česku se o této problematice zatím spíše mlčí, s tím souvisí i dosavadní nedostatek relevantních dat. To jsme se rozhodli změnit. Ipsos zpracoval komplexní průzkum, na českém trhu ojedinělý. Věřím, že jeho výsledky přispějí k tomu, že ochrana dětí ve sportu začne být brána vážně,“ vysvětluje Markéta Pluhařová, zakladatelka iniciativy Trénujeme s respektem, která bojuje proti nejrůznějším formám obtěžování a zneužívání v dětském a mládežnickém sportu, vůči kterým není žádné, ani sportovní, prostředí imunní.

Klíčová zjištění

❗️ S psychickým nátlakem se setkal každý třetí sportovec, nejčastěji v rizikovém věku 11 – 13 let.Nejčastěji jde o ponižování (50 %) a kritizování vzhledu, hmotnosti, oblečení a dalších věcí (50 %).

❗️ Každý pátý sportovec má zkušenost se zanedbáváním, 61 % z nich bylo nejméně jednou nuceno k výkonu bez dostatečného tréninku. 41 % z nich bylo přesvědčováno, aby kvůli sportovní akci nešlo do školy.

❗️ S fyzickým násilím, ať už jde o bití a fackování, údery předměty, přetěžování, hrubé zacházení nebo i omezení jídla a tekutin, má zkušenost
11 % bývalých sportovců.

❗️Menší část sportovců se setkala i se sexuálním násilím. Je nutné zdůraznit, že to nikdy nepřichází jako blesk z čistého nebe. Zpravidla mu nejprve předchází právě psychické a fyzické násilí.

Negativní zkušenosti není kam hlásit

❗️45 – 50 % těch, kteří zažili psychické či fyzické násilí, zanedbávání nebo nekontaktní sexuální násilí,svou situaci nikomu neoznámilo.

V současnosti neexistuje v českém sportovním prostředí nezávislá a důvěryhodná instituce, kam by se oběti negativních jevů ve sportu mohly obrátit a najít podporu a ochranu.

V zahraničí je běžné, že bezpečnost sportovců je ošetřena komplexním souborem pravidel, postupů a předpisů – tzv. safeguardingem, který v praxi realizují tzv. Safeguarding Officeři. Tito odborníci vyškolení na problematiku bezpečného sportovního prostředí chrání sportovce i další účastníky sportu před obtěžováním či zneužíváním, edukují, pomáhají nastavovat etické a bezpečnostní standardy a samozřejmě řeší případné problémy. „Česko v tomto směru zatím zaostává. Neevidujeme, že by někdo s adekvátním vzděláním a kvalifikací tyto pozice zastával a aktivně vykonával,“ vysvětluje zakladatelka iniciativy Markéta Pluhařová.

Nezisková iniciativa Trénujeme s respektem se to rozhodla změnit a pomáhá vyškolit první české certifikované obránce práv sportovců. Čtyřem vybraným kandidátům poskytla v letošním školním roce plná stipendia na úhradu studia certifikovaného kurzu Safeguarduing Officera, organizovaného Mezinárodním olympijským výborem.

Letošní mezinárodní konference Psychologie sportu v praxi je zaměřena na děti a mládež

Letošní téma konference je Děti a mládež. Proč právě toto téma?

Když jsme s kolegy z vedení Asociace psychologů sportu vymýšleli téma na letošní konferenci, cítili jsme, že v roce vrcholných sportovních akcí (Olympijské hry, Mistrovství Evropy ve fotbale, aj.) je potřeba pozornost sportovní veřejnosti obrátit na období, kde se teprve olympijští šampioni rodí. A protože samozřejmě chceme, aby jich v budoucnu bylo co nejvíce i pod českou vlajkou, rozhodli jsme se pro letošní rok pro toto téma.

Jací řečníci na konferenci vystoupí?

Tradičně ti nejpovolanější z povolaných. Při výběru řečníků vždy dbáme na jejich schopnost přenést vybraná témata a oblasti do konkrétní praxe těch, kteří konferenci navštíví. V posledních letech je o naší konferenci čím dál větší zájem mezi trenéry a samotnými rodiči. Logicky tak chceme, aby si každý návštěvník odnesl maximum poznatků, které může začít aplikovat ve své praxi.

Jaká témata budou na konferenci diskutována?

Budeme se bavit třeba tom, jaká úskalí s sebou může nést, když dítě označíme za talent, o bezpečném sportovním prostředí jako podmínce pro optimální vývoj sportující mládeže či například o roli rodičů ve sportovní dráze svých dětí. Velmi zajímavé bude jistě téma komunikace a konfliktních situací, jak reagovat, když se nám zdá, že se děje s dítětem něco nepřiměřeného, klást si budeme také otázku, zda existují „zlobivé“ děti. Novinkou na letošní konferenci bude i vědecká sekce. Zde chceme udělat pomyslný most nad příkopem mezi vědou a praxí. A praktickým cvičením se budou věnovat i tři různé workshopy. Stejně jako v minulých ročnících přivítáme do diskuse známé tváře z řad trenérů a vrcholových sportovců.

Jakým způsobem témata vybíráte?

V průběhu roku v rámci aktivit APS, ale i při našich pracovních aktivitách, se potkáváme s trenéry a posloucháme, co je nejvíce tíží, s jakými otázkami či pochybnostmi se potýkají. Snažíme se potom podle toho hledat odborníky a pokrýt co nejširší škálu diskutovaných témat.

Po několika letech jste se přesunuli do nového prostoru, co vás k tomu vedlo?

Minulý rok v Olomouci jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když posluchači sedí kolem stolů, tedy banketovým způsobem. A shledali jsme v tom spoustu výhod. Například to, že je pro ně snazší se seznámit a následně debatovat a sdílet zajímavosti během přednášek. A to je jedním z našich cílů. Propojit trenéry z nejrůznějších oblastí a umožnit jim sdílet své postřehy, vzájemně se inspirovat a podporovat. A prostory v Aquapalace hotel nám toto umožňují. Navíc, když jsme u tématu Děti a mládež, tak kde jinde konferenci pořádat než tam, kde se jich vyskytuje celá řada.

Asociace psychologů sportu a Trénujeme s respektem podporují bezpečný sport!

Asociace psychologů sportu a nezisková iniciativa Trénujeme s respektem s potěšením oznamují, že na základě vzájemné dohody uzavřely smlouvu o spolupráci zaměřenou na podporu bezpečného prostředí ve sportu. Cílem této spolupráce je vytvářet bezpečné, respektující a pozitivní prostředí pro sportovce všech věkových kategorií.

Obě organizace se zavazují ke společnému úsilí v oblasti vzdělávání, prevence a osvěty. Tato dohoda umožní sdílení odborných znalostí a zkušeností, což povede k posílení budování bezpečného prostředí ve sportovních komunitách.

Uzavřená dohoda odráží závazek obou stran spolupracovat na dosažení společných cílů.

Trénujeme s respektem vyráží do terénu

Jedním z klíčových úkolů Trénujeme s respektem je edukovat veřejnost, sportovní i laickou, v tom, co je bezpečné, přátelské, férové a stimulující sportovní prostředí. Zástupci organizace proto vyráží do terénu, aby sportujícím dětem, jejich rodičům, trenérům i funkcionářům naživo poskytli cenné rady a tipy a zároveň zjistili, co je trápí a co by si nejvíc přáli.

V Malešickém parku jsme se 31.8. zúčastnili akce Sportexperience – najdi si svůj klub na Desítce. O týden později, v sobotu 7.9., jsme vyrazili na akci plnou zábavy, poznání a aktivit pro malé i velké – Sporťáček na Výstavišti Holešovice. Reakce na naši účast byly velmi pozitivní. Rodiče ocenili přítomnost odborníků, kteří jim poskytli užitečné rady a materiály, jak lépe porozumět potřebám dětí ve sportu a jak je chránit. Děti se aktivně zapojovaly do diskuze i naší ankety, jejímž cílem bylo děti nenásilnou formou seznámit s důležitými principy bezpečnosti.

Co si přály děti nejčastěji? Aby na ně rodiče a trenéři neřvali, když se jim nedaří.
Pojďme jim toto přání splnit 😉

Dva členové naší správní rady, Martin Macháček a Marie Skalská, se v září zúčastnili setkání zástupců sportovních svazů z celého Česka, které pořádala Národní sportovní agentura na téma safeguardingu a bezpečného sportovního prostředí pro všechny. Marie Skalská, lékařka z Centra sportovní medicíny, vystoupila s inspirativní přednáškou na téma Poruchy příjmu potravy u sportovců.

Pojďte se potkat na Sportfilmu

Srdečně vás zveme na panelovou diskusi o bezpečném sportovním prostředí, které se zúčastní i náš tým z Trénujeme s respektem! V rámci letošního festivalu Sportfilm se budeme věnovat klíčovým otázkám, jak zajistit, aby sport zůstal pro všechny děti místem bezpečí, rozvoje a radosti. Těšit se můžete na inspirativní příběhy a praktické tipy, jak vytvořit bezpečné sportovní prostředí.

Trénujeme s respektem bude reprezentovat naše odborná konzultantka, světová triatlonistka a certifikovaný Safeguarding officer Aneta Grabmüller Soldati.

Kdy: 4. října od 10 do 11:30 hod
Kde: Technická univerzita Liberec, Aula G (kapacita 350 diváků)

Společně za bezpečné sportovní prostředí! 💪🏼

České sportovní naděje představují Kodex sportovního klubu

Když jsme založili Trénujeme s respektem, představili jsme mimo jiné Kodex sportovního klubu shrnující devět smysluplných pravidel, která stojí za to zavést, aby se sportovci na tréninky těšili a rodiče se o své děti nemuseli bát a o klubu mluvili s uznáním.

Jak se říká: opakování je matkou moudrosti. Proto se náš tým v červnu sešel ve studiu Bez frází s mladými talentovanými sportovci, s nimiž jsme náš kodex převedli do video podoby. Každý z devíti bodů prezentuje v roli moderátora mladý nadějný sportovec, který vede rozhovor s jedním z našich odborníků.

Našim sportovním moderátorům je mezi 12 – 18 lety a každý se věnuje jinému sportu. Zastoupen je badminton, tenis, veslování, florbal, fotbal, tanec, atletika a rugby. Potvrdili jsme si, že má velký smysl pracovat na bezpečném sportovním prostředí pro mladé sportovce, vzdělávat trenéry a informovat rodiče.

Kdy se na kodex můžete těšit? Právě se dokončují finální přípravy ve střižně a během září vyšleme do světa první díl.

Co se dozvíte? Mimo jiné, jak se vracet do tréninku po zranění. Co dělat, když se rodiče s trenérem hádají. Jestli opravdu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se? A mnoho jiného.

Pro koho je náš videokodex určen? Pro sportovce, trenéry, rodiče a všechny ostatní sportovní příznivce.

Coming soon! Stay tuned!

Česko se může těšit na první Safeguarding Officery

Cílem Trénujeme s respektem je prostřednictvím stipendijního programu:

• etablovat pojem Safeguarding Officer a Safefuarding v českém sportovním prostředí
• prezentovat vzor (role model) Safeguarding Officera prostřednictvím stipendistů s důrazem na kvalifikaci a osobnostně morální předpoklady
• položit ve spolupráci se stipendisty základy uceleného vzdělávacího programu v českém jazyce pro českou sportovní veřejnost

Jak to dopadlo?

Do výběrového řízení se přihlásilo celkem 37 uchazečů. Z prvního kola, v němž jsme hodnotili dodané podklady, tj. životopis, motivační dopis a pracovní reference, postoupilo 7 uchazečů. Zástupci Trénujeme s respektem s každým z nich absolvovali online pohovor a rozhodli se udělit doporučení pro IOC, a v případě přijetí uhradit studium) čtyřem kandidátům. Na konci srpna byli všichni doporučení kandidáti úspěšně přijati do ročního vzdělávacího programu.

Všem srdečně gratulujeme, přejeme mnoho studijních úspěchů a těšíme se na budoucí spolupráci!

Idnes.cz: Na ochranu sportovců v Česku nikdo nedohlíží

O kultivaci českého sportovního prostředí usiluje iniciativa Trénujeme s respektem, právě teď nabízí stipendia uchazečům o certifikovaný kurz Safeguarding Officera organizovaný Mezinárodním olympijským výborem.

Celý rozhovor k přečtení zde.

Oslavme Den dětí pohybem

Nástupem do první třídy, kdy děti usednou do lavic, bohužel dochází k velkému poklesu pohybové aktivity. Organizované sportovní aktivity pak děti opouštějí také přestupem na 2. stupeň základní školy a poté nástupem na střední školu. Jedna či dvě hodiny tělesné výchovy ve škole týdně totiž nestačí. Na zdravý vývoj svých dětí by proto měli dbát především jejich nejbližší.

Přinášíme vám pár tipů, jak letošní Den dětí oslavit zábavnými pohybovými aktivitami. Jedná se tipy zejména pro mladší děti, které je naštěstí stále poměrně jednoduché k pohybu nalákat. A bylo by škoda jejich dětského nadšení nevyužít. Čím je dítě starší, a nemá zažité pohybové zvyklosti, tím je těžší ho u pravidelné pohybové aktivity udržet.

🏃‍♂️ Štafetový závod s překážkami
Na hřišti nebo v parku připravte jednoduchou štafetu s různými překážkami, jako jsou kužely, obruče, tunely nebo malé skoky. Děti i rodiče či trenéři soutěží v týmech, kde každý člen týmu musí překonat překážky a předat štafetový kolík dalšímu.
Cílem je podporovat spolupráci, rychlost a obratnost, zároveň si užít spoustu zábavy.

⚽ Rodinný fotbalový turnaj
Uspořádejte malý fotbalový turnaj, kde týmy tvoří rodiče a děti dohromady. Můžete hrát zmenšenou verzi fotbalu, aby byla hra snadnější a zábavnější pro všechny věkové skupiny.
Cílem je podporovat týmovou spolupráci a fair play, zároveň posílit rodinné vazby.

🕵️‍♂️ Lov pokladů s fyzickými úkoly
Připravte lov pokladů, kde děti a rodiče (trenéři) musí plnit různé fyzické úkoly na jednotlivých stanovištích. Může jít o skákání v pytli, házení na cíl, běh s vajíčkem na lžíci nebo přetahování lanem.
Cílem je kombinovat fyzickou aktivitu s dobrodružstvím a spoluprací při hledání pokladu.

💃 Taneční soutěž
Uspořádejte taneční soutěž, kde rodiče a děti nebo trenéři a děti tančí na různé písničky. Můžete mít různé kategorie, jako je nejkreativnější tanec, nejlepší týmový tanec nebo nejzábavnější pohyby.
Cílem je podporovat radost z pohybu, kreativitu a hudební cítění.

🏅 Miniolympiáda
Připravte miniolympiádu s několika jednoduchými disciplínami, jako je skok do dálky, hod míčem, běh na krátkou vzdálenost a přeskakování přes švihadlo. Děti soutěží společně s rodiči nebo trenéry v jednotlivých disciplínách a získávají body.
Cílem je podporovat rozmanitost pohybových aktivit, zdravou soutěživost a radost z účasti.

Přejeme vám hodně zábavy!

K úspěchu ve sportu i v životě nevede ponižování, ale respekt

Co vás přivedlo k myšlence, že je potřeba kultivovat české sportovní prostředí, zejména ve vztahu k dětem a mladistvým?
Prvotním impulsem byla moje vlastní zkušenost. Máme s manželem tři děti a všechny odmala vedeme k výkonnostnímu sportu. Narazili jsme, když jsme dceru odmítli kvůli sportu omlouvat ze školy a když jsme jí nedovolili trénovat či dokonce závodit při zranění nebo bolestech. Snažili jsme se s klubem a trenéry aktivně situaci řešit a hledat kompromisy. Bezúspěšně. Z pohledu klubu jsme byli problémoví a dceru jednostranně, informací zaslanou e-mailem, vyloučili. Po devíti letech intenzivní sportovní přípravy. Poté jsme zjistili, že neexistuje žádná právní ochrana, není se kam dovolat a že děti a mladí sportovci jako osobnosti jsou často až na posledním místě. Neexistují prostě žádná závazná pravidla či předpisy ohledně správného jednání.

Od tohoto zjištění je ale ke vzniku oficiální iniciativy dlouhá cesta?
Nedokázala jsem to nechat jen tak. Začala jsem naši zkušenost sdílet, hledala jsem informace, zjišťovala, jak to funguje v zahraničí. Později jsem začala intuitivně kontaktovat lidi, kteří k tomuto tématu mají co říct. Postupným propojováním kontaktů a doporučení se vykrystalizoval tým, jehož odborné zázemí umožnilo vznik naší organizace Trénujeme s respektem s jasným cílem situaci aktivně řešit, posunout a prostředí zlepšit.

Vás k tématu přivedly vlastní děti. Jde tedy o problém zejména u dětí?
Bezpečné sportovní prostředí je záležitostí všech účastníků sportu. My se ale zaměřujeme na děti a dospívající, protože jsou tou nejzranitelnější skupinou. Ve vztahu k dospělým jsou zpravidla v podřízené roli.

S čím negativním se děti mohou při sportu setkávat?
Těch nezdravých věcí je ve sportovním prostředí celá řada. Některé mohou působit navenek celkem nevinně, třeba když trenér se svěřencem nemluví po prohraném zápase nebo mu vyčítá, že ho zklamal. Když kvůli pozdnímu příchodu jednoho z dětí na trénink, musí všichni ostatní za „trest“ udělat sto dřepů. Ale právě tyhle zdánlivé maličkosti vytváří nezdravé prostředí plné stresu a strachu, a to je špatně. Zcela běžné jsou v některých sportech výtky k postavě a tlak na úbytek hmotnosti. Nezřídka jsou součástí tréninků nadávky a fyzické tresty. Samostatnou kapitolou je nerespektování potřebné rekonvalescence při zranění či nemoci. Řada sportovců se potýká s tlakem na omezování vzdělání. Bohužel výjimkou není ani sexualizované násilí.

Co myslíte pojmem omezování vzdělání?
Řada sportovních oddílů nebo i jen konkrétních trenérů vidí jen svůj sport. Neberou ohled na školní povinnosti svěřenců, nejsou ochotni dělat kompromisy například v časech tréninků a podobně. Je ale strašně krátkozraké vsadit už v dětském věku vše na jednu kartu. Co když to nevyjde? Mladému člověku se pak v určitém věku zhroutí nejen sen o profesionální sportovní kariéře, ale najednou vůbec neví, co dál, protože profesně není absolutně připraven na jiný než sportovní život.

Často zaznívá názor, že dril ke sportu patří. Že pokud si děti budou jen „hrát“, tak z nich profi sportovec nikdy nebude.
To je právě ten smutný omyl. Dítě to třeba i pár let vydrží. Ze strachu, ve snaze se zavděčit nebo prostě kvůli lásce k tomu sportu, když nevidí jinou možnost. Ale dlouhodobě si ponese následky, psychické i fyzické.
U pěti, šestiletých dětí navíc nikdy nemůžeme s jistotou říct, zda z nich někdy budou profi sportovci. Třeba se ukáže, že nemají potřebný talent, může se objevit nějaký zdravotní handicap nebo je to prostě přestane jednoho dne bavit… Takto malé děti by měly sportovat z úplně jiných důvodů – pro radost, pro správný fyziologický vývoj, utužování sociálních vazeb a tak dál. Na konkrétní specializaci a na dril je času dost. Ale především je třeba neplést si onen dril s psychickým a fyzickým zneužíváním.

Co tím přesně myslíte?
K tomu, aby byl někdo úspěšný, není potřeba mu nadávat, ponižovat ho, bít ho, nutit ho trénovat, když je nemocný, nebo mu upírat jídlo. Tyto praktiky k dlouhodobému úspěchu nikdy nepovedou. A to v žádné oblasti lidské činnosti, nejen ve sportu. Naopak! Sport, trénink by měl probíhat v respektujícím prostředí. Proto se ostatně jmenujeme Trénujeme s respektem. Sportovci dosáhnou úspěchů mnohem pravděpodobněji, pokud trénují rádi, s trenérem mohou jednat narovinu, všichni se vzájemně respektují a mohou si od sportu občas „odpočinout“ při jiných aktivitách.

Jak tedy zajistit, aby k těm zmiňovaným věcem nedocházelo? A kdo by měl nést odpovědnost?
První věc je, že si to lidé musí začít uvědomovat. Že se tyto věci běžně dějí, a že to není správné. Malé, třeba osmileté dítě, se vůči trenérovi, jehož vnímá jako dospělou autoritu, těžko ozve.
Ideálně by svazy a kluby měly mít definované kodexy a předpisy, které jsou závazné a právně vymahatelné. Měli by tu být vyškoleni tzv. safeguarding officers, kteří by na jejich dodržování dohlíželi, a pomáhali sportovcům a klubům případné problémy řešit a dlouhodobě prostředí kultivovat. Odpovědnost by ideálně měl nést také stát, který většinu prostředků na sport rozděluje.
Dokud to tak není, měli by tou záchrannou sítí být především rodiče. Čím větší tlak rodiče nebo sami sportovci vyvinou, tím víc budou svazy a kluby nuceny se tímto tématem zabývat a začít dělat věci správně.

A teď to řeší i vaše organizace Trénujeme s respektem.
Ano, my na celou problematiku upozorňujeme a edukujeme veřejnost v tom, co je ještě správné a co už do sportu rozhodně nepatří. Zároveň ale na konkrétních příkladech ukazujeme, že řada svazů, klubů, trenérů, doktorů nebo sportovních psychologů to dělá správně. Že to jde. Věříme, že s postupující osvětou se lidé začnou více zajímat o prostředí, kam posílají své děti. Že ty kluby, kde to nefunguje správně, se budou muset změnit, pokud si budou chtít své členy udržet. Ale je to běh na dlouhou trať.

Z médií: Odborníci z Trénujeme s respektem ve Střepinách TV Nova

Odborníci z iniciativy Trénujeme s respektem proto vysvětlují, kde jsou hranice mezi zdravou motivací a psychickým a fyzickým zneužíváním. Na základě vlastní sportovní zkušenosti nebo na příkladech ze své odborné praxe demonstrují, co dětem hrozí a co je potřeba ve sportovním prostředí změnit.

Celou reportáž můžete zhlédnout na TV Nova.

Z médií: Trénujeme s respektem na ČT Sport

Naším hlavním posláním je tvořit bezpečné prostředí ve sportu se vzájemným respektem ze všech stran. O těchto záležitostech se totiž dostatečně nemluví a je potřeba situaci zlepšit a sportovní prostředí kultivovat. Tereza zmínila i negativní zkušenosti ze své atletické kariéry, kdy se neměla na koho obrátit pro pomoc. Teď bojuje za to, aby ostatní tu možnost měli díky TrénujemeSRespektem.

Celý rozhovor můžete zhlédnout zde.

Organizace Trénujeme s respektem nastavuje nová pravidla hry v dětském a mládežnickém sportu. Klíčové jsou respekt a bezpečí!

Odborné zázemí, kterým iniciativa disponuje, umožnilo organizaci kulatého stolu pod záštitou zmocněnkyně vlády pro lidská práva týkající se bezpečného prostředí ve sportu. Iniciativa hodlá rozvíjet vztahy se všemi aktéry českého sportovního prostředí, kteří mají zájem ho přiblížit zahraničním standardům.

Trénujeme s respektem se soustředí zejména na ochranu těch nejzranitelnějších členů sportovní komunity – dětí a mladistvých. Zakladatelkou iniciativy je Markéta Pluhařová, matka tří dětí, jejichž vlastní negativní zkušenosti pro ni byly motivací se tímto tématem začít intenzivně zabývat. „Děti i jejich rodiče by měli mít jistotu, že sportují v respektujícím a bezpečném prostředí. Díky iniciativě Trénujeme s respektem rozpoznají, co je správné a co už ne. Bojujeme také za to, aby se jim v případě negativních zkušeností dostalo zastání,“ vysvětluje.

Podstatou iniciativy Trénujeme s respektem je poskytovat informace o problematice bezpečného sportovního prostředí a podporovat jeho vytváření, představovat příklady správné praxe a poskytovat prostor pro sdílení zkušeností. „Zároveň chceme motivovat rodiče, aby neměli strach postavit se za své děti, když se jim něco nezdá. A aby neodvraceli oči jen proto, že ostatní si taky nestěžují a že nechtějí být za ty problémové. Chceme také vzdělávat samotné děti i trenéry, aby rozpoznali, co je již za hranou a do tréninkového procesu nepatří,“ dodává Pluhařová.