Trénujeme s respektem

Připravujeme online kurz Základy safeguardingu ve sportu

📆 Sbírka běží do 24. června 2025

📌 Více o sbírce a projektu najdete zde.

🛠 Jak můžete pomoci?

Přispět jako jednotlivec – každá koruna má váhu
Přispět jako klub, organizace, spolek – i malá částka pomůže
Sdílet výzvu mezi trenéry, rodiče, školy i kolegy ve sportu

📲 Rychlá platba mobilem: Naskenujte QR kód níže v aplikaci své banky.

Číslo účtu: 354713374/0300
Variabilní symbol: 20251004

Děti a dospívající se při organizovaných sportovních aktivitách často setkávají s různými formami nezdravého chování, obtěžování nebo dokonce zneužívání. V českém sportovním prostředí se o nich příliš nemluví a systémově se neřeší. Často přitom působí skrytě a dlouhodobě a vedou k předčasnému ukončení sportovní kariéry, nebo odrazují od zapojení do organizovaného sportování v raném věku.

V době, kdy dětská obezita prudce stoupá a zhoršuje se mentální zdraví mladé generace, volá dětský a mládežnický sport po změně. Trénujeme s respektem usiluje o vytvoření e-learningové edukační platformy, která pomůže trenérům, rodičům i klubům poznat potenciální rizika, správně a s jistotou na ně reagovat a naučit se jim předcházet.

Film „Julie mlčí“ otevírá téma, o kterém se moc nemluví

Měla jsem příležitost zúčastnit se diskuse po projekci filmu Julie mlčí na mezinárodním filmovém festivalu Jeden svět v Olomouci. Film vznikl ve spolupráci s tenistkou Naomi Osaka a není jen uměleckým dílem – citlivě poukazuje na zásadní téma ve sportovním prostředí. Sleduje příběh dospívající talentované tenistky, kterou její trenér dlouhodobě sexuálně zneužíval. Jde o problém, který je ve sportu bolestně přítomný, ale často zůstává skrytý – stejně jako v případě filmové Julie.

Sexuální zneužívání ve sportu se nevyskytuje pouze ve formě fyzického násilí. Může mít podobu citové manipulace, „výměnného obchodu“ (například za pozornost, příležitosti nebo uznání), izolace od okolí, nevhodných doteků, komentářů či nepřiměřené kontroly nad soukromím mladého sportovce. Tyto projevy se často odehrávají v prostředí nerovnováhy moci – kdy trenér jako autorita zneužívá důvěru mladého člověka, který mu často věří více než komukoliv jinému.

Důsledky sexuálního zneužívání mohou být dlouhodobé a hluboké – od úzkostí, depresí, poruch příjmu potravy až po ztrátu důvěry v sebe, v druhé lidi i ve sport jako takový. Mnozí sportovci nesou své trauma v tichosti celé roky, často bez jakékoliv pomoci nebo zajištění odpovědnosti pachatele. Často ani nevědí, co je ještě v pořádku a co už ne – a na koho se mohou obrátit.

Diskuse po filmu otevřela důležité otázky: Jak rozpoznat varovné signály? Jak můžeme jako trenéři, psychologové, rodiče nebo organizace vytvořit prostředí, kde je bezpečné sportovat a promluvit? A jak zajistit, aby se systém postavil na stranu oběti, ne pachatele? A především – co je potřeba systémově i lidsky nastavit, abychom jakémukoliv násilí dokázali předcházet?

My mlčet nesmíme. Prevence a ochrana dětí ve sportu začíná v každodenní práci s mládeží – ve způsobu, jak s nimi komunikujeme, v tom, co tolerujeme, a v tom, jaké bezpečné mechanismy pomoci jim vytváříme.

Díky filmům jako Julie mlčí máme příležitost nejen otevřít oči, ale i převzít zodpovědnost. Děkuji organizátorům a Trénujeme s respektem za možnost být součástí diskuse o tak důležitém tématu.

Trénujeme s respektem spolupracuje s Díky, trenére

V České republice působí tisíce trenérek a trenérů mládeže, kterým je třeba poděkovat. Už deset let proto v Česku funguje iniciativa „Díky, trenére“, která upozorňuje na ty, kdo s dětmi pracují s nadšením, obětavostí a často bez nároku na odměnu.

„Trenéři mládeže se dětem věnují s neuvěřitelným nasazením – 65 % z nich navíc zcela dobrovolně, bez nároku na honorář. Nejenže rozvíjejí jejich sportovní talent, ale především je učí lásce k pohybu, disciplíně a fair play. Jsme rádi, že jim můžeme touto iniciativou vyjádřit poděkování,“ říká Petr Rydl, zakladatel Díky, trenére z agentury Konektor.

Za deset let existence ankety se dostalo adresného poděkování více než 6000 trenérům napříč 56 sporty. Každý rok vybere skupina expertů 16 vzorových osobností, z nichž finálová osmička postoupí do závěrečného klání o titul Trenér mládeže roku. Ten je udělen na finálovém Dni trenérů mládeže, který je oslavou fair play, smyslu pro povinnost i lásky ke sportu. Toto jsou hodnoty, na kterých nám v Trénujeme s respektem záleží a které máme s Díky trenére společné.

Těšte se na inspiraci od těch, kteří mění sportovní prostředí v Česku k lepšímu.

Slovo do šatny a výhled do budoucnosti: konference skončila, téma žije dál!

Děkujeme vám za desítky upřímných a inspirativních vzkazů. Pochvaly i kritické postřehy jsou pro nás tím nejcennějším rozborem. Odráží nejen vaši angažovanost, ale i společný zájem o to, aby dětský sport byl prostředím, kde nechybí ani radost, ani respekt.

✅ Co vás konference inspirovala udělat?
Z odpovědí bylo cítit, že konference nebyla jen teoretickým setkáním, ale skutečně posunula účastníky k činům – malým i velkým. Mnozí z vás už přímo po akci začali uvažovat o změnách ve svém prostředí:

🔸 „Chci být tím, kdo to ve svém oddílu otevře.“
Trenéři a vedoucí oddílů se rozhodli otevřít téma safeguardingových opatření na klubových schůzkách, vytvořit etický kodex nebo zavést jasné komunikační kanály pro děti a rodiče, když se necítí dobře. „Dalo mi to odvahu otevřít téma, které ve sportu roky tiše přehlížíme.“

🔸 „Zavedeme pozici důvěrníka v týmu.“
Některé kluby plánují zavést roli člověka, za kterým děti mohou přijít s důvěrou a beze strachu – v souladu s doporučeními mezinárodních modelů.

🔸 „Začínáme školit naše trenéry a trenérky.“
Účastníci z řad vedení sportovních svazů a center mládeže se inspirovali k vytvoření interních vzdělávacích modulů, zaměřených na bezpečnou komunikaci, respekt a prevenci zneužití. „Chtěla bych uspořádat minikonferenci v našem kraji.“

🔸 „Přenesu principy do školního prostředí.“
Zazněla i potřeba propojovat sportovní a školní svět – někteří účastníci plánují diskuse se školními psychology nebo hledají způsob, jak téma zakotvit v tělesné výchově a školních klubech.

🔸 „Budu víc vnímat hlas dítěte.“
Jeden z nejsilnějších motivů se objevoval napříč odpověďmi: větší vnímavost k dětem, jejich potřebám, náladám i způsobu, jakým komunikují, když se necítí bezpečně. „Uvědomila jsem si, že děti říkají hodně – jen často nepřímo. Chci být trenérka, která umí naslouchat.“ „Zavedeme pravidlo, že na tréninku se dětí ptáme nejen, jak hrály, ale i jak se měly.“

✅ O jaké formy vzdělávání máte zájem?
Z vašich odpovědí je jasné, že chuť vzdělávat se tady je – a je velká. Nejčastěji jste zmiňovali zájem o:

To nás velmi těší – a už nyní připravujeme vzdělávací platformu, kde se safeguarding stane běžnou součástí práce s dětmi ve sportu. Pro trenéry, rodiče, organizace i samotné děti.

Otevřeli jsme i další důležitou rovinu – rovnováhu
„S plným respektem ke všem probíraným tématům vnímám jako důležité nalézt rovnováhu mezi komunikací a řešením negativních jevů ve sportu a současnou snahou rozhýbat co nejvíce dětí a mladistvých jako nedílné součásti jejich životního stylu a prevence nemocí.“

A přesně s tímto vědomím chceme dál budovat prostředí, kde safeguarding neodrazuje, ale naopak pomáhá vytvářet důvěru, jistotu a chuť se sportu věnovat. Proto je pro nás klíčové, aby šlo nejen o prevenci špatného, ale i posilování toho dobrého – vztahů, motivace a bezpečných opor.

Safeguarding: Bezpečí není nadstandard, ale základ

„Bez Safeguardingu bude dětí ve sportu ubývat. Za bezpečí dětí nesou odpovědnost všichni (kluby, trenéři, svazy, rodiče i instituce). Safeguarding je klíčovým předpokladem pro to, aby se děti mohly sportu věnovat s důvěrou a radostí.“

S tímto prohlášením souhlasilo 95 % účastníků konference.

Kdo ve sportu za bezpečí dětí odpovídá?

V zahraničí mluvíme o Safeguarding Officerovi, tedy osobě, která dohlíží na ochranu dětí a zranitelných osob v klubech a sportovních organizacích.

Jaký český název by tuto roli vystihl co nejlépe? I na to jsme se zeptali účastníků konference. Získali jsme desítky návrhů – některé vážné, jiné hravé, ale všechny upřímné.

Tady je výběr těch nejčastějších a nejzajímavějších:

🔹 Ochránce bezpečí / Ochránce sportovců / Ochránce dětí ve sportu
Nejčastěji se opakující návrh – jednoduchý, přímý, srozumitelný.

🔹 Sportovní ombudsman / Ochránce práv ve sportu
Zdůrazňuje nezávislost a možnost obrátit se na tuto osobu v případě nespravedlnosti.

🔹 Strážce sportovního prostředí / fair play / důvěry
Obrazná pojmenování, která zdůrazňují pozitivní atmosféru a ochranu hodnot.

🔹 Poradce, pomocník, průvodce bezpečím
Měkčí formy, vhodné i pro menší děti.

🔹 Zajímavé nápady, které rezonovaly:

„OBR – Ochránce bezpečí a respektu“
(s návrhem, že by se tahle zkratka mohla ujmout u dětí)
„Bezpečák“, „Myguard“, „Rytíř bezpečí“, „Hlídač pohody“
„Koordinátor ochrany dětí“, „Garant bezpečnosti“, „FP advokát“

❗️Zazněly i hlasy pro ponechání názvu Safeguard s odůvodněním, že generace Alfa je zvyklá na globální výrazy a přejímá je přirozeně.

Účastníci konference odpovídali také na anketní otázku „S jakými formami negativních jevů v dětském a mládežnickém sportu jste se setkali?“

Hodnocení konference Generace Fair Play: rozmanité publikum, společná mise

Prezentace řečníků, fotografie z akce nebo tiskovou zprávu najdete na sdíleném úložišti.

Všechny účastníky jsme požádali o zpětnou vazbu, abychom věděli, která témata rezonovala více a která méně, a co do příště změnit, abychom společně posouvali důležité téma bezpečnosti a respektu ve sportu stále kupředu.

🟢 Průměrné hodnocení naplnění očekávání bylo 4 z 5 bodů.
Více než 80 % účastníků ohodnotilo konferenci známkou 4 nebo 5, což nás těší a zároveň zavazuje.

Účastníků jsme se zeptali také na to, co se jim nejvíc líbilo, nebo co by do příště naopak zlepšili. Tady jsou jejich postřehy:

🔍 Co se vám nejvíc líbilo?

✅ Kvalita řečníků a odbornost příspěvků

„Výborné vystupování řečníků, věcné a profesionální prezentace.“
„Vysoká úroveň odbornosti i lidské zkušenosti.“
„Mluvilo se jasně, konkrétně, bez zbytečné teorie.“

✅ Praktická témata a případové studie: případové studie, reálné scénáře i pohled do zákulisí tréninkového života byly jednou z nejsilnějších složek konference. Lidé se v nich poznávali a mohli si z nich odnést konkrétní inspiraci.

„Přínosné, konkrétní příklady z klubů.“
„Velmi zajímavá část o fyziologii a psychologii.“
„Oceňuji příběhy sportovců – dává to tématům lidský rozměr.“

✅ Jasná struktura a dramaturgie programu

„Dobře vystavěný program, plynulý a logický.“
„Srozumitelné členění na bloky, nebylo zahlcující.“

✅ Bezpečná, otevřená atmosféra: konference vytvořila prostředí, kde se dalo mluvit i o nepohodlných věcech – bez ostychu a s pochopením. Tohle byla častá a velmi silná pochvala.

„Bylo cítit, že to organizátoři myslí opravdově.“
„Díky za prostor, kde se o těžkých tématech mluví s respektem.“
„Inspirativní a zároveň lidské.“

✅ Networking a zázemí: lidé oceňovali možnost potkat se, promluvit si mezi bloky a navázat nové kontakty napříč sporty i institucemi.

„Výborná příležitost potkat podobně smýšlející lidi.“
„Díky za skvělé občerstvení a neformální prostor před začátkem.“

🔍 Co byste pro příště zlepšili?

✔️ Příliš nabitý program: zkrátka, méně může být více.

„Některé příspěvky by si zasloužily víc času.“
„Na úkor interakce jsme prosvištěli některá témata, která by stála za hlubší diskusi.“

✔️ Chyběla interaktivita a možnost zapojení: vnímáme, že příště potřebujeme více prostoru pro dialog a sdílení mezi účastníky, nejen předávání informací z pódia.

„Víc prostoru pro sdílení zkušeností účastníků.“
„Uvítala bych diskusní skupiny nebo workshopy.“
„Chyběla mi možnost aktivně vstupovat do témat – třeba přes mentální mapy nebo anketní nástroje.“

✔️ Technické zajištění streamu

„Nefungoval dobře zvuk, chvíli to vypadávalo.“
„Online účastníci se necítili být plnohodnotně přítomní.“

✔️ Chyběla větší návaznost na praxi

„Více konkrétních příkladů z klubů, které už safeguarding zavedly.“
„Zajímala by mě implementace v běžných podmínkách – nejen na úrovni svazů nebo akademií.“

Děkujeme všem, kdo nám po konferenci Generace Fair Play věnovali čas a napsali své postřehy a návrhy ke zlepšení.
Vaše připomínky nejsou jen cennou zpětnou vazbou. Jsou pro nás výzvou, jak příště nastavit konferenci ještě smysluplněji a srozumitelněji pro všechny účastníky.

Konference Generace Fair Play – sport budoucnosti: Ochrana dětí ve sportu musí být vymahatelná, shodují se odborníci

Na konferenci Generace fair play – sport budoucnosti konané pod záštitou předsedkyně Poslanecké sněmovny Markéty Pekarové Adamové se sešlo na 150 hostů – zástupců státních institucí, neziskových organizací, sportovních svazů a klubů, bývalých i současných sportovců, trenérů, lékařů, psychologů i pedagogů. Diskutovali o tom, jak by mělo vypadat sportovní prostředí, aby motivovalo více dětí a dospívajících setrvat u sportu co nejdéle, ideálně pak po celý aktivní život.

Organizovaný sport představuje nesmírně důležitý článek správného vývoje. „Cílem inciativy Trénujeme s respektem je, aby děti a dospívající sport neopouštěli kvůli negativním zkušenostem. Průzkum realizovaný ve spolupráci s agenturou Ipsos z listopadu 2024 totiž odhalil například to, že třetina bývalých sportovců se setkala s psychickým násilím nebo nátlakem, a 11 % z nich zažilo dokonce fyzické násilí nebo sexuální obtěžování,“ vysvětluje Markéta Pluhařová, zakladatelka Trénujeme s respektem.

Prevence, vzdělávání a osvěta

„Bezpečné prostředí ve sportu vede k lepším výkonům, a také dělá sportovce zdravějšími a šťastnějšími,“ připomíná Aneta Grabmüller Soldati, triatlonistka a IOC Safeguarding Officer. Safeguarding představuje soubor opatření a procesů zaměřených na ochranu sportovcům. Jeho klíčovými aspekty jsou prevence, vzdělávání a osvěta.

Člověk, který safeguarding reálně vykonává, se označuje jako “safeguarding officer”. V Česku v této roli zatím nikdo s odpovídajícím vzděláním nepůsobil. Už letos v květnu ale začnou v Česku působit čtyři certifikovaní “safeguardeři”, kteří díky plnému stipendiu od Trénujeme s respektem právě nyní dokončují kurz organizovaný Mezinárodním olympijským výborem.

Moderní technologie a zábava k dnešnímu sportu patří

Dnešní generace sportujících dětí a dospívajících se narodila do světa moderních technologií a přirozeně s nimi žije. O to důležitější roli dnes hrají sportovní oddíly, kde se mohou fyzicky potkávat a pracovat na společném cíli. To je třeba zachovat v době, kdy jsme ohroženi samotou a ztrácíme schopnost vzájemné komunikace. Zároveň to ale klade nároky na hledání nových způsobů učení a trénování. „Kromě již zmíněného bezpečí a respektu, které by měly být samozřejmostí, je pro zaujetí dnešní generace dětí potřeba učinit sport a trénink modernějším, zábavnějším, dynamičtějším, s přirozeným zapojením nových technologií,“ doplňuje Markéta Pluhařová.

Na konferenci vystoupil také Jiří Beran, šermíř, bronzový medailista z OH Paříž 2024, který za svůj největší sportovní úspěch označil to, že ho sportování vždy bavilo. Mladí sportovci podle něj musí sportovat s přesvědčením, že to dělají pro sebe, ne pro trenéra nebo rodiče. Jedině tak je to bude bavit a budou dlouhodobě úspěšní. Jiří Beran sdílel i smutnou zkušenost ze své sportovní kariéry: „Sám jsem vyrůstal v dobrém, bezpečném prostředí. Zaráželo mě ale, že když jsem byl svědkem něčeho špatného, většině lidí kolem mě to divné nepřišlo. Usilovat o bezpečné sportovní prostředí by měla být naprostá samozřejmost, ne povinnost.“

Důraz na fyzické a mentální zdraví

Na téma fyziologie sportovní zátěže hovořila sportovní lékařka MUDr. Marie Skalská, která zdůraznila, že rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem u mladých sportovců může být až tři roky: „Trénink je třeba vždy nastavit adekvátně biologickému věku a aktuálním potřebám. Nesmíme zapomínat na správný jídelníček, kompenzační programy a mladé sportovce mezi sebou neporovnávat.“

Mentálnímu zdraví se věnovala Mgr. Veronika Čech Baláková, Ph.D., místopředsedkyně Asociace psychologů sportu ČR. Připomenula, že v tom, jaké přínosy a dopady má sport na rozvoj sportovců, je klíčová role trenéra a trenérského působení a sociální prostředí, v němž trénink probíhá. „Do značné míry tyto dva aspekty rozhodují o tom, zda sport ovlivní jedince pozitivně, nebo negativně.“

Bezpečné sportovní prostředí je záležitostí všech účastníků sportu: svazů, klubů, trenérů, rodičů i samotných sportovců.

Pozvánka na odbornou konferenci Generace Fair Play – sport budoucnosti

📅 Kdy? Pondělí 7. dubna 2025 od 10:00 do 14:00

📍 Kde? Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

🎤 Moderuje: Barbora Černošková

Kapacita konference je v tuto chvíli naplněna. Zveme Vás ale k účasti online!

📺 Živý přenos konference sledujte zde.

Konference přinese pestrý program zaměřený na klíčové aspekty bezpečného sportovního prostředí. Vystoupí renomovaní odborníci, sportovci a trenéři, kteří se podělí o své zkušenosti a nabídnou inspirativní pohledy na budoucnost sportu.

🔎 Co Vás čeká?

Diskuse o sportovní výchově generace Z & Alpha
Principy bezpečného sportovního prostředí a safeguardingu
Fyziologie sportovní zátěže u adolescentů a prevence zranění
Mentální zdraví a sportovní psychologie u dětí
Praktické tipy pro trenéry, rodiče a sportovce
Panelová diskuze s odborníky na trénink a výchovu mladých sportovců

Podrobný program konference najdete zde.

Chcete se zapojit do diskuze? Přes Sli.do můžete pokládat své otázky řečníkům a taky se zapojit do ankety o překladu pojmu „Safeguarding Officer“ do češtiny:

Připojte se a pojďte se inspirovat, diskutovat a sdílet zkušenosti, jak společně tvořit sportovní prostředí, které bude nejen výkonnostně efektivní, ale také bezpečné, zdravé a dlouhodobě udržitelné.

Těšíme se na setkání!

Tým Trénujeme s respektem www.trenujemesrespektem.cz

Ohlédnutí za konferencí Silnější pro život pohybem

To jsou témata, která jsou ve veřejném prostoru stále častěji slyšet. Vzrůstající nadváha a obezita české populace, klesající zdatnost, narůstající zdravotní či duševní obtíže českých dětí jsou výmluvnými argumenty. Pohybová aktivita či organizované sportování jsou nejen skvělou prevencí, ale zároveň přináší i řadu dalších benefitů.

Při příležitosti konání lednové Olympiády dětí a mládeže 2025 proběhla pod záštitou ČOV konference na podporu sportování mládeže s názvem Silnější pro život pohybem.

Diskuse se zaměřila na financování sportovních klubů a potřebu politických změn, které by zvýšily prestiž sportu ve společnosti. Moderátor Jan Pokorný vedl debatu s Jiřím Beranem, Šárkou Strachovou, Filipem Šumanem a Veronikou Čech Balákovou, členkou naší správní rady, o tom, jak přivést děti ke sportu. Zaznělo mnoho názorů a doporučení a téma by si určitě zasloužilo větší prostor. Konferenci zakončil prezident Petr Pavel, který svou přítomností podtrhl význam dětského sportu a potřebu konkrétních kroků k jeho podpoře.

Konference na podporu sportování mládeže

Zde je několik základních postřehů:

✅ Přirozená potřeba pohybu – Děti se chtějí hýbat, ale často slýchají zákazy („neběhej, neskákej“), čímž se jejich přirozený pohyb potlačuje.

✅ Rodiče jako vzor – Děti se hýbou podle toho, jak aktivní jsou jejich rodiče. Čas trávený společným pohybem je klíčový.

✅ Samostatnost a motivace – Možnost volby sportu zvyšuje vnitřní motivaci a pozitivní prožitek, což pomáhá dětem u sportu setrvat.

✅ Role trenérů – Dítě se vrací tam, kde se cítí dobře. Trenér je zodpovědný za příjemný prožitek ze sportu.

✅ Sportovní vzory – Úspěch sportovců (např. medaile na OH) přitahuje děti ke sportu, ale je nutné je u něj udržet v bezpečném a podporujícím prostředí.

✅ Trenéři jako lídři – Kromě odborných znalostí musí trenéři umět efektivně pracovat s dětmi a mít zdravý přístup – „trenér je tu pro svěřence“.

✅ Sport vs. technologie – Sport může být atraktivní alternativou k digitálním technologiím, pokud pochopíme potřeby dnešních dětí.

✅ Přínosy sportu – Sport rozvíjí odolnost, sebevědomí, vytrvalost i duševní pohodu, ale tyto benefity je třeba vědomě podporovat.

✅ Ochrana talentovaných dětí – Výkonnější děti (např. účastníci ODM) mohou být zranitelnější a potřebují zvláštní péči.

Milí sportovci, rodiče, trenéři, dobrovolníci, odborníci, politici… Pusťme se do toho společně! Jen tak máme šanci na změnu.

Mgr. Veronika Čech Baláková, PhD.
Členka správní rady Trénujeme s respektem,
sportovně-psychologický poradce a psychoterapeut

TSR v Senátu: sport má připravit děti na život nikoli na olympiádu

Velmi si této příležitosti vážíme. Není sice lichotivé zmiňovat sport v souvislosti s násilím, o to více je důležité zmiňovat fakta v souvislostech a správném kontextu. Téma krásně rezonovalo. Zdůraznili jsme, jak moc je důležité, aby se sport stal bezpečnou a důležitou preventivní kotvou v životě sportujících dětí, aby je provázel od dětství do dospělosti a připravil je na život nikoliv na olympiádu. V době, kdy nás ohrožuje samota a virtuální realita více než pandemie, má každý sportovní oddíl potenciál být skutečným místem pro setkávání, navazování celoživotních přátelství, budování odolnosti a imunity.

Jak na to jsme představili v naší prezentaci s názvem Jak vytvořit bezpečný sportovní oddíl. Co důležitého mimo jiné zaznělo?

Bezpečné sportovní prostředí je týmová práce. Otevření dialogu pomůže všem zúčastněným stranám a zasadí sport do kontextu dnešní doby a současné generace sportujících dětí.
Zapojení dětí a rodičů do sportovního procesu je klíčové. Informovanost, komunikace a transparentnost jsou zásadní.
Citlivá témata je zapotřebí otevírat s respektem. Třetina bývalých sportovců dle průzkumu Ipsos (2024) zažila psychické násilí a obtěžování. To zároveň znamená, že celé dvě třetiny se s tímto jevem nesetkaly a že spousta trenérů a rodičů se chovají přirozeně správně.
V respektujícím prostředí se sportovní talent rozvíjí lépe a dosahuje se lepších výsledků. Když dáme na první místo sportující dítě místo výsledků, časem přibude více medailí i lepších výkonů.
V první řadě jde vždy o sportující děti nikoliv o dětské sportovce.
Rodiče, buďte svým dětem emocionální podporou. Motivujte, fanděte, ptejte se a všímejte si.
Trenéři, vytvářejte aktivně prostředí pro svou trenérskou práci a komunikujte. Nalajnujte si své pomyslné hřiště.

Představte si fotbalový tým, který neví, na jakou bránu hraje, a hráči neví, kdo brání a kdo utočí. Totální zmatek a nejspíš prohra. Pojďme ze zmatku udělat fungující tým. My trénujeme s respektem. Přidejte se k nám i vy!

Téma dětí a mládeže vyprodalo letošní konferenci Psychologie sportu v praxi

Tato skutečnost, včetně pozitivních reakcí účastníků, je krásným úspěchem, na kterém členové asociace pracovali přes deset let. Toto poselství předávala i samotná konference: že při vývoji sportujících dětí je potřeba být trpělivý, přidávat postupně drobné dovednosti a při směřování k rozvoji dokonalosti v daném oboru zachovávat radost z pohybu. Je dobré myslet také na to, že pro každý začátek je nezbytné mít po boku důležité osoby, které vám projeví důvěru, podporují vás a pomáhají, když je potřeba.

V rámci konference si mohli účastníci zapřemýšlet nad tím, zda trénujeme dětské sportovce nebo sportující děti. Nebo si zauvažovat nad tím, jaký vliv má na mladého sportovce moment, kdy ho označíme za talent. Kromě témat jako jsou konflikty, šikana, práce s emocemi či duševní poruchy u dětí zaznělo na konferenci téma BEZPEČNÉHO PROSTŘEDÍ. Anastasiya Khomutova, externí konzultantka Trénujeme s respektem, popsala, jak takové bezpečné sportovní prostředí vypadá a co do něj rozhodně nepatří. Ředitelka TSR Markéta Pluhařová pak představila, co TSR dělá a na co se zaměřuje. Spolupráce APS a TSR tak byla uvedena do praxe👍

Jak dobře rozumíme tématu psychologicky bezpečného prostředí ve sportu?

Na konferenci padlo velké množství otázek. Moc nás těší zájem a chuť do tématu více proniknout. Přinášíme vám odpovědi na otázky, které na konferenci nestihly být zodpovězeny.

Co je příčinou (psychologicky) nebezpečného prostředí – jak vzniká?
Nikdy nejde o jednu příčinu, většinou je to kombinace několika faktorů – například nadměrného tlaku na výsledky, autoritářského trenérského vedení či přehlížené psychické prožitky jednotlivých sportovců. Svou roli může hrát také nadměrný důraz na soupeření a srovnávání, což vede k nedobrým vztahům ve skupině. Stejně tak nedostatečně vyjasněná role trenéra a jeho postoj ke svěřencům, což může vést k hledání vhodného působení cestou pokus-omyl, což činí situaci nepředvídatelnou, nepřehlednou, může spouštět impulzivnímu či manipulativní chování. Tlak na výsledky může také zapříčinit přetěžování, zanedbávání duševního zdraví (nedostatek odpočinku a kompenzačních aktivit atd.) a toleranci škodlivého chování, jako je šikana, obtěžování, či nepřiměření hubnutí, které jsou často vnímány jako “součást sportu”. Dalším faktorem je normalizace zneužívání – tedy situace, kdy jsou škodlivé praktiky, jako například rituály spojené s ponižováním nováčků (hazing) nebo slovní agrese, přijímány jako běžná součást sportovního prostředí. Významnou roli hraje také nerovné postavení mezi sportovci a trenéry, manažery nebo staršími sportovci. V těchto hierarchických vztazích se sportovci často cítí bezmocní. Závěrem, je dobré mít na paměti, že na utváření prostředí se podílí nejen trenér, ale také vedení týmu či klubu, rodiče, v konečném důsledku i sportovci samotní.

Jak byste pracoval/a jako trenérka s hráčem kolektivního sportu, který sportovně i lidsky převyšuje svoje vrstevníky, takže je pro ně ale „divný“. Věk 15 let.
Primárně by měla být v týmu snaha nastavit základní respekt k odlišnosti každého člena týmu. Nabízí se nějaký workshop, kde by se každý mohl podělit o svou jedinečnost, co má jinak než ostatní, že každý vypadá jinak, přemýšlí jinak atp. Tím také může velmi efektivně přispívat k výkonům celého týmu, jedinci se mohou doplňovat. Přímo s daným sportovcem bych pracoval na vnímání své odlišnosti jako výjimečnosti (spíše než jinakosti). Toto téma může být také zahrnuto do týmových pravidel chování.

Jak může narušit bezpečné prostředí doma, když je rodič současně trenér dítěte?
Dvojrole trenér – rodič automaticky neznamená narušení bezpečného prostředí pro dítě (viz. rozhovor s Antonínem Barákem na konferenci), pouze zvyšuje určité riziko. Znamená to, že za obě prostředí (sportovní i domácí) zodpovídá jedna osoba. Důležité je se naučit oddělovat roli trenéra a rodiče a roli svěřence a dítěte/syna/dcery. Do tohoto procesu by pak měl být zapojen (min. obeznámen) i zbytek rodiny a týmu. Vhodné je nepodřizovat zcela rodinný život tomu sportovnímu, nechat dítěti právo a prostor na to prožívat s rodinou běžné věci, u večeře se bavit o nesportovních tématech, cestou ze zápasu neanalyzovat výkon. Stejně tak je potřeba zachovat podobný postoj trenéra ke svému dítěti/svěřenci jako k ostatním členům týmu – vyvarovat se zvýšeným nárokům či kritice stejně jako nadržování. S cílem zachovat bezpečné prostředí je potřeba mnohem více své kroky a postoje objasňovat, komunikovat, vnímat zpětnou vazbu od dítěte.

Jaká by byla hravá forma prevence pro děti v rámci tréninku, respektive, jak tuto problematiku zařadit do tréninku, aby děti nabraly jistotu, že mohou přijít s obavou.
Můžete začít tím, že během tréninků pravidelně komunikujete o důležitosti bezpečí a o tom, že každý má právo cítit se dobře a respektovaně. Dále můžete zavést pravidelnou aktivitu, kdy si několikrát do týdne členové týmu nasdílí, jak se mají, co se jim daří, co je naopak trápí. S tématy, které dotyčné tíží, musí začít trenéři či jiné dospělé osoby. Děti pak uvidí, že mluvit o tom, co mi kazí náladu nebo co jiného mě trápí, je normální. V prvním kole může být variantou anonymní sdílení postřehů a dotazů, kdy se losují z koše a trenéři na ně reagují. To, co je však důležité, je reakce ze strany dospělých na tyto podněty. Snažte se být respektující (tzn. možná nesdílíte stejný dojem, ale uznáváte/respektujete, že to jiná osoba ze svého pohledu takto vnímat a prožívat může), nezpochybňujte ani nezlehčujte, co vám druzí sdělují. Oceňte, že byli odvážní toto sdělit. Zkuste přemýšlet tak, že své postřehy nepíší jen tak, bezmyšlenkovitě, že pro ně osobně mohou mít váhu, i když vám se jeví jako banalita. Snažte se věcem porozumět z jejich úhlu pohledu. Vezměte také na vědomí, že každý svěřenec přichází do týmu s jinými zkušenostmi, dovednostmi, vlastnostmi, což se může projevit v tom, jak věci vnímá a jak na ně reaguje. Dejte si závazek změnit něco ve svém působení tak, abyste naplnili potřeby všech vašich svěřenců. Obavu můžete také převést do nějakého symbolu/znaku/postavy, která se zase ve skupině objevila – a je přeci fajn vědět, kdo k nám „přišel na návštěvu“, abychom s ním mohli něco udělat a nenarušoval nám trénink a naši pohodu. Vždy také platí, že i rodiče by měli být zapojeni do vytváření bezpečného prostředí a měli by vědět, jak podporovat své děti v tom, aby mluvily o problémech. Děti se učí z modelu chování dospělých, proto je důležité, aby dospělí projevovali empatii, spravedlnost a ochotu naslouchat.

Jaký je prvotní signál, když dítěti důrazně něco vytknu nebo vysvětlím (k povzbuzení k lepšímu výkonu), že na dítě to bylo moc a je to naopak kontraproduktivní.
Pod tímto popisem si lze představit cokoliv. Předpokládáme, že vulgární slova a zesměšnění zde nemají prostor. Zároveň je fajn si uvědomit, že pokud se důrazné vytknutí/vysvětlení objevuje ze strany trenéra spíše výjimečně a je doplněno naopak velkou měrou povzbuzení, ocenění, zjišťování aj., nemusí to mít zásadní negativní vliv na dítě. Je vhodné sledovat mimiku a řeč těla, stejně tak chuť do práce. Děti bývají často velmi dobře čitelné, jen je potřeba tomu věnovat pozornost a hned od dítěte neodcházet. Takže když ho nějak opravíte, zůstaňte u něj ještě na několik dalších pokusů, zaměřte se na zvýraznění jeho, byť sebemenších pokroků a pomozte si zlepšení více zažít. Kolikrát je více než samotné vytknutí důležité to, co následuje potom. V případě, že si všímáte nějakých projevů delší dobu, můžete s dotyčným téma otevřít, zeptat se, zjišťovat, zvědavě se zajímat v rozhovoru 1 na 1.

Jak řešit psychologicky situaci zneužití trenéra, kde kabina klíčových hráčů se rozhodne ho zlikvidovat svými slabými výkony, aby letěl.
Toto už je defacto „hašení požáru“, po kterém vždy zůstane „spáleniště“. Otázkou je, co se udělalo předtím pro prevenci, aby k tomuto stavu nedošlo? Další otázkou je, jakou oporu má trenér u vedení klubu/oddílu. Pokud má na to trenér odvahu a sebedůvěru, je vhodná otevřená diskuze s celým týmem s cílem objevit, co přesně stojí za tím, že chtějí hráči trenéra zlikvidovat.

Rodiče dětí v U15 si udělali webstránku, kde kritizovali trenéra, pokud jejich miláčci nebyli v sestavě, co byste navrhoval/a zde udělat?
Konkrétní situace bez znalosti kontextu lze obtížně posoudit, ale obecně lze doporučit mít nastavenou otevřenou formu komunikace a být transparentní v tom, jak probíhá výběr sportovců. Pokud se rodiče uchýlili k vytvoření webové stránky, aby zde vyjádřili svůj nesouhlas, pak lze domýšlet, že neviděli jiné řešení či formu, jak vyjádřit s trenérem o situaci komunikovat. Je důležité pamatovat, že každé dítě by mělo mít příležitost se v tréninku či ve hře angažovat, proto jakákoliv selekce by měla být dle transparentních, férových a předem nastavených pravidel, která jsou všem známá. Trenér či klub by měli udržovat otevřenou komunikaci s rodiči a předcházet tak nedorozuměním. Trenér by pak mohl případně pracovat na tom, aby přestal mít ambici zavděčit se určitým rodičům. Vždy jde o nerovnovážnou situaci, kdy trenér věnuje pozornost celému týmu, kdežto rodiče často pouze svému dítěti, což se může projevit v jejich reakcích a jednání.

Co dělat, když je obtěžujícím rodič?
Tato otázka je velmi obecná, těžko posoudit, o jaký typ a směrem ke komu je obtěžování namířeno. Vždy se však můžeme směrem k dotyčnému vymezit a použít asertivní reakci typu „Všímám si toho, že toto Vaše chování žádoucí není, není v souladu s našimi pravidly, která jsme společně pro naše fungování nastavili. Prosím o jejich dodržování“. Zároveň můžete nabídnout i alternativní variantu chování ve smyslu „Mohlo by být fajn/všichni by jistě uvítali/týmu by prospělo, takže i vašemu dítěti, kdybyste se zaměřil na… /dělal…“.

Aby člověk mohl dělat safeguard v nějakém oddíle/svazu, musí mít nějaké vzdělání, nebo stačí mít zájem nebo např. pedagogické či psychologické vzdělání?
V tuto chvíli není pozice SGO (Safeguarding Officer in Sport) ničím podmíněna. Záleží, jaké podmínky si stanoví dotyčný klub či svaz. Základní školení o SG najdete na webu zdarma, NSA chystá vzdělávací program pro české prostředí, aktuálně se můžete vyškolit u IOC (Mezinárodní olympijský výbor). Je třeba zdůraznit, že principy safeguardingu lze v praxi aplikovat, aniž byste nutně museli být certifikovaní SGO. Pro formální pozici je pak vzdělání samozřejmě důležité.

Jaké mechanismy podání stížností byste doporučili u klubů, kteří si nemohou najmout psychologa?
V tuto chvíli je jedinou možností hlášení obrátit se na Safeguarding Officera ČOV. Zároveň je možné zavést např. schránku důvěry, kam jedinci mohou své postřehy a stížnosti vhazovat. Podle typu stížnosti je pak možné se obrátit s žádostí o pomoc na další odborníky. Nemusí to být vždy jen psycholog.

Ipsos: Každý třetí sportovec zažil psychické násilí nebo nátlak

Ta také přišla na pomoc mladým sportovcům s řešením: zajistí proškolení certifikovaných ochránců práv sportovců.

Ze skupiny bývalých sportovců, kteří mají s organizovaným sportem dobrou zkušenost (70 %), jich nejvíce pozitivně hodnotí přátele a týmovost (34 %), dále zisk kondice a vytrvalosti (30 %). Z průzkumu Ipsosu také vyplývá, že 52 % lidí ve věku od 18 do 35 let provozovalo v mládežnickém věku sport vrcholově. Sportu se ale nevyhýbají ani negativní jevy, jako psychický nátlak či zanedbávání. Nejvíce znepokojující je zjištění, že každý třetí sportovec se v organizovaném sportu setkal s psychickým násilím. Každý desátý se stal terčem fyzického násilí, v některých případech i sexuálního obtěžování a zneužívání. Děti a mládež přitom patří k těm nejzranitelnějším, proto je potřeba je chránit.

Z průzkumu také vyplynulo, že zhruba polovina těch, kteří zažili psychické či fyzické násilí, svou situaci nikomu neoznámila „V Česku se o této problematice zatím spíše mlčí, s tím souvisí i dosavadní nedostatek relevantních dat. To jsme se rozhodli změnit. Ipsos zpracoval komplexní průzkum, na českém trhu ojedinělý. Věřím, že jeho výsledky přispějí k tomu, že ochrana dětí ve sportu začne být brána vážně,“ vysvětluje Markéta Pluhařová, zakladatelka iniciativy Trénujeme s respektem, která bojuje proti nejrůznějším formám obtěžování a zneužívání v dětském a mládežnickém sportu, vůči kterým není žádné, ani sportovní, prostředí imunní.

Klíčová zjištění

❗️ S psychickým nátlakem se setkal každý třetí sportovec, nejčastěji v rizikovém věku 11 – 13 let.Nejčastěji jde o ponižování (50 %) a kritizování vzhledu, hmotnosti, oblečení a dalších věcí (50 %).

❗️ Každý pátý sportovec má zkušenost se zanedbáváním, 61 % z nich bylo nejméně jednou nuceno k výkonu bez dostatečného tréninku. 41 % z nich bylo přesvědčováno, aby kvůli sportovní akci nešlo do školy.

❗️ S fyzickým násilím, ať už jde o bití a fackování, údery předměty, přetěžování, hrubé zacházení nebo i omezení jídla a tekutin, má zkušenost
11 % bývalých sportovců.

❗️Menší část sportovců se setkala i se sexuálním násilím. Je nutné zdůraznit, že to nikdy nepřichází jako blesk z čistého nebe. Zpravidla mu nejprve předchází právě psychické a fyzické násilí.

Negativní zkušenosti není kam hlásit

❗️45 – 50 % těch, kteří zažili psychické či fyzické násilí, zanedbávání nebo nekontaktní sexuální násilí,svou situaci nikomu neoznámilo.

V současnosti neexistuje v českém sportovním prostředí nezávislá a důvěryhodná instituce, kam by se oběti negativních jevů ve sportu mohly obrátit a najít podporu a ochranu.

V zahraničí je běžné, že bezpečnost sportovců je ošetřena komplexním souborem pravidel, postupů a předpisů – tzv. safeguardingem, který v praxi realizují tzv. Safeguarding Officeři. Tito odborníci vyškolení na problematiku bezpečného sportovního prostředí chrání sportovce i další účastníky sportu před obtěžováním či zneužíváním, edukují, pomáhají nastavovat etické a bezpečnostní standardy a samozřejmě řeší případné problémy. „Česko v tomto směru zatím zaostává. Neevidujeme, že by někdo s adekvátním vzděláním a kvalifikací tyto pozice zastával a aktivně vykonával,“ vysvětluje zakladatelka iniciativy Markéta Pluhařová.

Nezisková iniciativa Trénujeme s respektem se to rozhodla změnit a pomáhá vyškolit první české certifikované obránce práv sportovců. Čtyřem vybraným kandidátům poskytla v letošním školním roce plná stipendia na úhradu studia certifikovaného kurzu Safeguarduing Officera, organizovaného Mezinárodním olympijským výborem.

Letošní mezinárodní konference Psychologie sportu v praxi je zaměřena na děti a mládež

Letošní téma konference je Děti a mládež. Proč právě toto téma?

Když jsme s kolegy z vedení Asociace psychologů sportu vymýšleli téma na letošní konferenci, cítili jsme, že v roce vrcholných sportovních akcí (Olympijské hry, Mistrovství Evropy ve fotbale, aj.) je potřeba pozornost sportovní veřejnosti obrátit na období, kde se teprve olympijští šampioni rodí. A protože samozřejmě chceme, aby jich v budoucnu bylo co nejvíce i pod českou vlajkou, rozhodli jsme se pro letošní rok pro toto téma.

Jací řečníci na konferenci vystoupí?

Tradičně ti nejpovolanější z povolaných. Při výběru řečníků vždy dbáme na jejich schopnost přenést vybraná témata a oblasti do konkrétní praxe těch, kteří konferenci navštíví. V posledních letech je o naší konferenci čím dál větší zájem mezi trenéry a samotnými rodiči. Logicky tak chceme, aby si každý návštěvník odnesl maximum poznatků, které může začít aplikovat ve své praxi.

Jaká témata budou na konferenci diskutována?

Budeme se bavit třeba tom, jaká úskalí s sebou může nést, když dítě označíme za talent, o bezpečném sportovním prostředí jako podmínce pro optimální vývoj sportující mládeže či například o roli rodičů ve sportovní dráze svých dětí. Velmi zajímavé bude jistě téma komunikace a konfliktních situací, jak reagovat, když se nám zdá, že se děje s dítětem něco nepřiměřeného, klást si budeme také otázku, zda existují „zlobivé“ děti. Novinkou na letošní konferenci bude i vědecká sekce. Zde chceme udělat pomyslný most nad příkopem mezi vědou a praxí. A praktickým cvičením se budou věnovat i tři různé workshopy. Stejně jako v minulých ročnících přivítáme do diskuse známé tváře z řad trenérů a vrcholových sportovců.

Jakým způsobem témata vybíráte?

V průběhu roku v rámci aktivit APS, ale i při našich pracovních aktivitách, se potkáváme s trenéry a posloucháme, co je nejvíce tíží, s jakými otázkami či pochybnostmi se potýkají. Snažíme se potom podle toho hledat odborníky a pokrýt co nejširší škálu diskutovaných témat.

Po několika letech jste se přesunuli do nového prostoru, co vás k tomu vedlo?

Minulý rok v Olomouci jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když posluchači sedí kolem stolů, tedy banketovým způsobem. A shledali jsme v tom spoustu výhod. Například to, že je pro ně snazší se seznámit a následně debatovat a sdílet zajímavosti během přednášek. A to je jedním z našich cílů. Propojit trenéry z nejrůznějších oblastí a umožnit jim sdílet své postřehy, vzájemně se inspirovat a podporovat. A prostory v Aquapalace hotel nám toto umožňují. Navíc, když jsme u tématu Děti a mládež, tak kde jinde konferenci pořádat než tam, kde se jich vyskytuje celá řada.

Asociace psychologů sportu a Trénujeme s respektem podporují bezpečný sport!

Asociace psychologů sportu a nezisková iniciativa Trénujeme s respektem s potěšením oznamují, že na základě vzájemné dohody uzavřely smlouvu o spolupráci zaměřenou na podporu bezpečného prostředí ve sportu. Cílem této spolupráce je vytvářet bezpečné, respektující a pozitivní prostředí pro sportovce všech věkových kategorií.

Obě organizace se zavazují ke společnému úsilí v oblasti vzdělávání, prevence a osvěty. Tato dohoda umožní sdílení odborných znalostí a zkušeností, což povede k posílení budování bezpečného prostředí ve sportovních komunitách.

Uzavřená dohoda odráží závazek obou stran spolupracovat na dosažení společných cílů.

Trénujeme s respektem vyráží do terénu

Jedním z klíčových úkolů Trénujeme s respektem je edukovat veřejnost, sportovní i laickou, v tom, co je bezpečné, přátelské, férové a stimulující sportovní prostředí. Zástupci organizace proto vyráží do terénu, aby sportujícím dětem, jejich rodičům, trenérům i funkcionářům naživo poskytli cenné rady a tipy a zároveň zjistili, co je trápí a co by si nejvíc přáli.

V Malešickém parku jsme se 31.8. zúčastnili akce Sportexperience – najdi si svůj klub na Desítce. O týden později, v sobotu 7.9., jsme vyrazili na akci plnou zábavy, poznání a aktivit pro malé i velké – Sporťáček na Výstavišti Holešovice. Reakce na naši účast byly velmi pozitivní. Rodiče ocenili přítomnost odborníků, kteří jim poskytli užitečné rady a materiály, jak lépe porozumět potřebám dětí ve sportu a jak je chránit. Děti se aktivně zapojovaly do diskuze i naší ankety, jejímž cílem bylo děti nenásilnou formou seznámit s důležitými principy bezpečnosti.

Co si přály děti nejčastěji? Aby na ně rodiče a trenéři neřvali, když se jim nedaří.
Pojďme jim toto přání splnit 😉

Dva členové naší správní rady, Martin Macháček a Marie Skalská, se v září zúčastnili setkání zástupců sportovních svazů z celého Česka, které pořádala Národní sportovní agentura na téma safeguardingu a bezpečného sportovního prostředí pro všechny. Marie Skalská, lékařka z Centra sportovní medicíny, vystoupila s inspirativní přednáškou na téma Poruchy příjmu potravy u sportovců.

Pojďte se potkat na Sportfilmu

Srdečně vás zveme na panelovou diskusi o bezpečném sportovním prostředí, které se zúčastní i náš tým z Trénujeme s respektem! V rámci letošního festivalu Sportfilm se budeme věnovat klíčovým otázkám, jak zajistit, aby sport zůstal pro všechny děti místem bezpečí, rozvoje a radosti. Těšit se můžete na inspirativní příběhy a praktické tipy, jak vytvořit bezpečné sportovní prostředí.

Trénujeme s respektem bude reprezentovat naše odborná konzultantka, světová triatlonistka a certifikovaný Safeguarding officer Aneta Grabmüller Soldati.

Kdy: 4. října od 10 do 11:30 hod
Kde: Technická univerzita Liberec, Aula G (kapacita 350 diváků)

Společně za bezpečné sportovní prostředí! 💪🏼

České sportovní naděje představují Kodex sportovního klubu

Když jsme založili Trénujeme s respektem, představili jsme mimo jiné Kodex sportovního klubu shrnující devět smysluplných pravidel, která stojí za to zavést, aby se sportovci na tréninky těšili a rodiče se o své děti nemuseli bát a o klubu mluvili s uznáním.

Jak se říká: opakování je matkou moudrosti. Proto se náš tým v červnu sešel ve studiu Bez frází s mladými talentovanými sportovci, s nimiž jsme náš kodex převedli do video podoby. Každý z devíti bodů prezentuje v roli moderátora mladý nadějný sportovec, který vede rozhovor s jedním z našich odborníků.

Našim sportovním moderátorům je mezi 12 – 18 lety a každý se věnuje jinému sportu. Zastoupen je badminton, tenis, veslování, florbal, fotbal, tanec, atletika a rugby. Potvrdili jsme si, že má velký smysl pracovat na bezpečném sportovním prostředí pro mladé sportovce, vzdělávat trenéry a informovat rodiče.

Kdy se na kodex můžete těšit? Právě se dokončují finální přípravy ve střižně a během září vyšleme do světa první díl.

Co se dozvíte? Mimo jiné, jak se vracet do tréninku po zranění. Co dělat, když se rodiče s trenérem hádají. Jestli opravdu není důležité vyhrát, ale zúčastnit se? A mnoho jiného.

Pro koho je náš videokodex určen? Pro sportovce, trenéry, rodiče a všechny ostatní sportovní příznivce.

Coming soon! Stay tuned!

Česko se může těšit na první Safeguarding Officery

Cílem Trénujeme s respektem je prostřednictvím stipendijního programu:

etablovat pojem Safeguarding Officer a Safefuarding v českém sportovním prostředí
prezentovat vzor (role model) Safeguarding Officera prostřednictvím stipendistů s důrazem na kvalifikaci a osobnostně morální předpoklady
položit ve spolupráci se stipendisty základy uceleného vzdělávacího programu v českém jazyce pro českou sportovní veřejnost

Jak to dopadlo?

Do výběrového řízení se přihlásilo celkem 37 uchazečů. Z prvního kola, v němž jsme hodnotili dodané podklady, tj. životopis, motivační dopis a pracovní reference, postoupilo 7 uchazečů. Zástupci Trénujeme s respektem s každým z nich absolvovali online pohovor a rozhodli se udělit doporučení pro IOC, a v případě přijetí uhradit studium) čtyřem kandidátům. Na konci srpna byli všichni doporučení kandidáti úspěšně přijati do ročního vzdělávacího programu.

Všem srdečně gratulujeme, přejeme mnoho studijních úspěchů a těšíme se na budoucí spolupráci!

Idnes.cz: Na ochranu sportovců v Česku nikdo nedohlíží

O kultivaci českého sportovního prostředí usiluje iniciativa Trénujeme s respektem, právě teď nabízí stipendia uchazečům o certifikovaný kurz Safeguarding Officera organizovaný Mezinárodním olympijským výborem.

Celý rozhovor k přečtení zde.

Oslavme Den dětí pohybem

Nástupem do první třídy, kdy děti usednou do lavic, bohužel dochází k velkému poklesu pohybové aktivity. Organizované sportovní aktivity pak děti opouštějí také přestupem na 2. stupeň základní školy a poté nástupem na střední školu. Jedna či dvě hodiny tělesné výchovy ve škole týdně totiž nestačí. Na zdravý vývoj svých dětí by proto měli dbát především jejich nejbližší.

Přinášíme vám pár tipů, jak letošní Den dětí oslavit zábavnými pohybovými aktivitami. Jedná se tipy zejména pro mladší děti, které je naštěstí stále poměrně jednoduché k pohybu nalákat. A bylo by škoda jejich dětského nadšení nevyužít. Čím je dítě starší, a nemá zažité pohybové zvyklosti, tím je těžší ho u pravidelné pohybové aktivity udržet.

🏃‍♂️ Štafetový závod s překážkami
Na hřišti nebo v parku připravte jednoduchou štafetu s různými překážkami, jako jsou kužely, obruče, tunely nebo malé skoky. Děti i rodiče či trenéři soutěží v týmech, kde každý člen týmu musí překonat překážky a předat štafetový kolík dalšímu.
Cílem je podporovat spolupráci, rychlost a obratnost, zároveň si užít spoustu zábavy.

⚽ Rodinný fotbalový turnaj
Uspořádejte malý fotbalový turnaj, kde týmy tvoří rodiče a děti dohromady. Můžete hrát zmenšenou verzi fotbalu, aby byla hra snadnější a zábavnější pro všechny věkové skupiny.
Cílem je podporovat týmovou spolupráci a fair play, zároveň posílit rodinné vazby.

🕵️‍♂️ Lov pokladů s fyzickými úkoly
Připravte lov pokladů, kde děti a rodiče (trenéři) musí plnit různé fyzické úkoly na jednotlivých stanovištích. Může jít o skákání v pytli, házení na cíl, běh s vajíčkem na lžíci nebo přetahování lanem.
Cílem je kombinovat fyzickou aktivitu s dobrodružstvím a spoluprací při hledání pokladu.

💃 Taneční soutěž
Uspořádejte taneční soutěž, kde rodiče a děti nebo trenéři a děti tančí na různé písničky. Můžete mít různé kategorie, jako je nejkreativnější tanec, nejlepší týmový tanec nebo nejzábavnější pohyby.
Cílem je podporovat radost z pohybu, kreativitu a hudební cítění.

🏅 Miniolympiáda
Připravte miniolympiádu s několika jednoduchými disciplínami, jako je skok do dálky, hod míčem, běh na krátkou vzdálenost a přeskakování přes švihadlo. Děti soutěží společně s rodiči nebo trenéry v jednotlivých disciplínách a získávají body.
Cílem je podporovat rozmanitost pohybových aktivit, zdravou soutěživost a radost z účasti.

Přejeme vám hodně zábavy!

K úspěchu ve sportu i v životě nevede ponižování, ale respekt

Co vás přivedlo k myšlence, že je potřeba kultivovat české sportovní prostředí, zejména ve vztahu k dětem a mladistvým?
Prvotním impulsem byla moje vlastní zkušenost. Máme s manželem tři děti a všechny odmala vedeme k výkonnostnímu sportu. Narazili jsme, když jsme dceru odmítli kvůli sportu omlouvat ze školy a když jsme jí nedovolili trénovat či dokonce závodit při zranění nebo bolestech. Snažili jsme se s klubem a trenéry aktivně situaci řešit a hledat kompromisy. Bezúspěšně. Z pohledu klubu jsme byli problémoví a dceru jednostranně, informací zaslanou e-mailem, vyloučili. Po devíti letech intenzivní sportovní přípravy. Poté jsme zjistili, že neexistuje žádná právní ochrana, není se kam dovolat a že děti a mladí sportovci jako osobnosti jsou často až na posledním místě. Neexistují prostě žádná závazná pravidla či předpisy ohledně správného jednání.

Od tohoto zjištění je ale ke vzniku oficiální iniciativy dlouhá cesta?
Nedokázala jsem to nechat jen tak. Začala jsem naši zkušenost sdílet, hledala jsem informace, zjišťovala, jak to funguje v zahraničí. Později jsem začala intuitivně kontaktovat lidi, kteří k tomuto tématu mají co říct. Postupným propojováním kontaktů a doporučení se vykrystalizoval tým, jehož odborné zázemí umožnilo vznik naší organizace Trénujeme s respektem s jasným cílem situaci aktivně řešit, posunout a prostředí zlepšit.

Vás k tématu přivedly vlastní děti. Jde tedy o problém zejména u dětí?
Bezpečné sportovní prostředí je záležitostí všech účastníků sportu. My se ale zaměřujeme na děti a dospívající, protože jsou tou nejzranitelnější skupinou. Ve vztahu k dospělým jsou zpravidla v podřízené roli.

S čím negativním se děti mohou při sportu setkávat?
Těch nezdravých věcí je ve sportovním prostředí celá řada. Některé mohou působit navenek celkem nevinně, třeba když trenér se svěřencem nemluví po prohraném zápase nebo mu vyčítá, že ho zklamal. Když kvůli pozdnímu příchodu jednoho z dětí na trénink, musí všichni ostatní za „trest“ udělat sto dřepů. Ale právě tyhle zdánlivé maličkosti vytváří nezdravé prostředí plné stresu a strachu, a to je špatně. Zcela běžné jsou v některých sportech výtky k postavě a tlak na úbytek hmotnosti. Nezřídka jsou součástí tréninků nadávky a fyzické tresty. Samostatnou kapitolou je nerespektování potřebné rekonvalescence při zranění či nemoci. Řada sportovců se potýká s tlakem na omezování vzdělání. Bohužel výjimkou není ani sexualizované násilí.

Co myslíte pojmem omezování vzdělání?
Řada sportovních oddílů nebo i jen konkrétních trenérů vidí jen svůj sport. Neberou ohled na školní povinnosti svěřenců, nejsou ochotni dělat kompromisy například v časech tréninků a podobně. Je ale strašně krátkozraké vsadit už v dětském věku vše na jednu kartu. Co když to nevyjde? Mladému člověku se pak v určitém věku zhroutí nejen sen o profesionální sportovní kariéře, ale najednou vůbec neví, co dál, protože profesně není absolutně připraven na jiný než sportovní život.

Často zaznívá názor, že dril ke sportu patří. Že pokud si děti budou jen „hrát“, tak z nich profi sportovec nikdy nebude.
To je právě ten smutný omyl. Dítě to třeba i pár let vydrží. Ze strachu, ve snaze se zavděčit nebo prostě kvůli lásce k tomu sportu, když nevidí jinou možnost. Ale dlouhodobě si ponese následky, psychické i fyzické.
U pěti, šestiletých dětí navíc nikdy nemůžeme s jistotou říct, zda z nich někdy budou profi sportovci. Třeba se ukáže, že nemají potřebný talent, může se objevit nějaký zdravotní handicap nebo je to prostě přestane jednoho dne bavit… Takto malé děti by měly sportovat z úplně jiných důvodů – pro radost, pro správný fyziologický vývoj, utužování sociálních vazeb a tak dál. Na konkrétní specializaci a na dril je času dost. Ale především je třeba neplést si onen dril s psychickým a fyzickým zneužíváním.

Co tím přesně myslíte?
K tomu, aby byl někdo úspěšný, není potřeba mu nadávat, ponižovat ho, bít ho, nutit ho trénovat, když je nemocný, nebo mu upírat jídlo. Tyto praktiky k dlouhodobému úspěchu nikdy nepovedou. A to v žádné oblasti lidské činnosti, nejen ve sportu. Naopak! Sport, trénink by měl probíhat v respektujícím prostředí. Proto se ostatně jmenujeme Trénujeme s respektem. Sportovci dosáhnou úspěchů mnohem pravděpodobněji, pokud trénují rádi, s trenérem mohou jednat narovinu, všichni se vzájemně respektují a mohou si od sportu občas „odpočinout“ při jiných aktivitách.

Jak tedy zajistit, aby k těm zmiňovaným věcem nedocházelo? A kdo by měl nést odpovědnost?
První věc je, že si to lidé musí začít uvědomovat. Že se tyto věci běžně dějí, a že to není správné. Malé, třeba osmileté dítě, se vůči trenérovi, jehož vnímá jako dospělou autoritu, těžko ozve.
Ideálně by svazy a kluby měly mít definované kodexy a předpisy, které jsou závazné a právně vymahatelné. Měli by tu být vyškoleni tzv. safeguarding officers, kteří by na jejich dodržování dohlíželi, a pomáhali sportovcům a klubům případné problémy řešit a dlouhodobě prostředí kultivovat. Odpovědnost by ideálně měl nést také stát, který většinu prostředků na sport rozděluje.
Dokud to tak není, měli by tou záchrannou sítí být především rodiče. Čím větší tlak rodiče nebo sami sportovci vyvinou, tím víc budou svazy a kluby nuceny se tímto tématem zabývat a začít dělat věci správně.

A teď to řeší i vaše organizace Trénujeme s respektem.
Ano, my na celou problematiku upozorňujeme a edukujeme veřejnost v tom, co je ještě správné a co už do sportu rozhodně nepatří. Zároveň ale na konkrétních příkladech ukazujeme, že řada svazů, klubů, trenérů, doktorů nebo sportovních psychologů to dělá správně. Že to jde. Věříme, že s postupující osvětou se lidé začnou více zajímat o prostředí, kam posílají své děti. Že ty kluby, kde to nefunguje správně, se budou muset změnit, pokud si budou chtít své členy udržet. Ale je to běh na dlouhou trať.