Chyby a prohry jsou přirozenou součástí života – nejen ve sportu, ale také ve škole, v práci a v osobních vztazích. To, jak se k nim dítě naučí přistupovat, vytváří základ pro jeho budoucnost. Pokud vyrůstá v přesvědčení, že chyba znamená konec a selhání, bude mít i v dospělosti tendenci vyhýbat se výzvám, těžko přijímat zodpovědnost, hůře si přiznávat vlastní chyby a obtížněji zvládat stresové situace. Pokud ale pochopí, že chyba je příležitostí k učení a nikoli katastrofou, vyroste v člověka, který dokáže uznat svou chybu, převzít odpovědnost a hledat řešení.
Vztah mezi hráčem a trenérem je jedním ze základních stavebních kamenů úspěchu ve sportu. Často se mluví o tom, jak by měl trenér správně komunikovat. Stejně důležitá je ale i iniciativa ze strany svěřence. Strach, nejistota nebo pocit, že „trenér to přece ví nejlíp“, často brání sportovcům v otevřené a konstruktivní komunikaci. Přitom právě ta může odemknout jejich plný potenciál a posílit celý tým.
V prostředí mládežnického sportu, kde se točí vše kolem tréninků, zápasů a touhy po vítězství, se často zapomíná na jednu z nejdůležitějších součástí vývoje – chybu. Mnoho rodičů a trenérů vnímá chybu jako nežádoucí selhání, které je třeba okamžitě opravit a potrestat. Tento přístup však může v dětech vyvolat strach, narušit jejich sebedůvěru a zablokovat jejich samostatné myšlení. Přitom správně uchopená chyba je ve skutečnosti cenným zdrojem učení a klíčem k budování psychicky odolného sportovce.
Je naprosto běžné, že ve stejné věkové kategorii závodí děti a dospívající, kteří jsou sice podle „občanky“ stejně staří, ale jejich těla tomu vůbec neodpovídají. To, že jsou narozeni v rozmezí stejného kalendářního roku, totiž ani zdaleka neznamená, že jsou na tom všichni stejně tělesně či psychicky.
Sportování dětí je cestou k rozvoji jejich osobnosti, zdraví i sociálních dovedností.
Rodiče i trenéři mají většinou společný cíl – aby dítě mělo ze sportu radost, rostlo jako sportovec i jako člověk. Přesto se někdy stane, že mezi rodiči a trenéry vznikají napětí nebo konflikty. Nejčastěji proto, že obě strany zapomenou, že nejsou „soupeři“, ale partneři.
Úspěch ve sportu nestojí jen na výdrži, technice nebo taktice. Zcela zásadní – a přitom často přehlížený – je vztah mezi trenérem a sportovcem. Když funguje, posouvá oba. Když ne, může zpomalovat výkon, oslabovat motivaci i sebedůvěru.
Letní soustředění jsou skvělou příležitostí pro děti rozvíjet se, sportovat a budovat přátelství. Ale kde je pohyb a příroda, tam se občas objeví i zdravotní komplikace. Přinášíme vám přehled těch nejčastějších včetně doporučení, jak se s nimi vypořádat.
Stačí pár kliknutí na internetu a ze všech stran se na nás valí doporučení na nejrůznější doplňky stravy pro mladé sportovce. Řada z nich bohužel někdy zcela nekompetentně slibuje zlepšení výkonu a ujišťuje nás o bezpečnosti doplňku pro všechny uživatele.
Nový rok je skvělý čas zamyslet se nad tím, co pro vás znamená být trenérem. Vaše vnímání této role totiž ovlivňuje nejen vás, ale i vaše svěřence. Jaké prostředí vytváříte? Je to prostředí založené na důvěře a respektu, nebo spíše autoritativní a plné obav?
Poruchy příjmu potravy (PPP) u dospívajících sportovců jsou velmi závažným, život ohrožujícím problémem, který vyžaduje důkladnou pozornost. Tyto poruchy se vyskytují v různých formách. Nejčastěji známe mentální anorexii a mentální bulimii. Dopady poruch příjmu potravy jsou na fyzické i psychické zdraví sportovce. Sportovci mají 2-3 x vyšší riziko vzniku poruchy příjmu potravy.
Letní prázdniny jsou za dveřmi a pro mnohé z našich dětí jsou neodmyslitelně spjaty také s účastí na sportovních soustředěních. Pro někoho jde o běžnou rutinu, pro nováčky však mohou skýtat řadu otazníků. Aby tyto akce byly úspěšné a přinesly očekávaný sportovní rozvoj i nezapomenutelné zážitky a nová přátelství, je důležitá pečlivá příprava ze strany rodičů i trenérů. Tento dokument vám poskytne ucelené informace, jak na to.
Cílem Trénujeme s respektem je zajistit dětem a mladým sportovcům bezpečné, přátelské, férové a stimulující sportovní prostředí. Níže se dozvíte, jak to konkrétně vypadá, když se trénuje s respektem a jak by se měl optimálně dobře trenér ke svým svěřencům chovat.
Každý by měl mít možnost praktikovat sport v bezpečném prostředí, kde není prostor pro žádnou formu násilí, zneužívání, zanedbávání, výhrůžky či nevyžádanou a nechtěnou pozornost. Bezpečné sportovní prostředí je férové, respektující, zdravé a podporující. Zajistit takové prostředí má safeguarding. Co to ale vlastně znamená?
Sportovní klub, jehož cílem je utvářet bezpečné sportovní prostředí pro všechny účastníky bez rozdílu, by měl dodržovat kodex sportovní etiky. Tým Trénujeme s respektem sestavil doporučené zásady, které by měl kodex obsahovat, zaměřené speciálně na zajištění bezpečnosti a ochrany sportujících dětí a mládeže.
Otestujte si sami, zda byste odhalili, co už je za hranou. Prostřednictvím následujících deseti modelových situací zjistíte, co obtěžování a zneužívání ve sportu znamená, jak se může projevovat a jak mu předcházet.
